Nádherné, pohodové silvestry všech

Je to tak. Teď jsem dočetla na novinkách článek o tom, jak Ladislav Frej měl poprvé po devíti letech pohodové vánoce. Před devíti lety mu zemřela manželka Věra Galatíková. I já jsem ji měla velmi ráda za pohodové a krásné role včetně dabingu, taky ji dodnes postrádám. Dnes chci psát ale o jiné pohodě, i když ne rovna vánoční…
Už asi tři Silvestry jsem měla osamocené a neklidné. Neklidné proto, že jsem si nebyla jistá, jestli ten můj milovaný se mnou dočká úderů zvonů a budu poctěná přípitkem a pusou do dalšího roku. V ty poslední roky šel spát „před termínem“, loni jsem dokonce vzdala i čekání a šla do betle už hodně brzo. A letos, po roce neštěstí a smutku, jsem se dočkala výborného přípitku i pohody v Silvestru i potom. Právě že nejenom já.
I ten poslední silvestr se zdál, že nevybočí z neradostné řady. I před ním jsem zaznamenala signály z rodiny, že jsou na tom podobně. Nejen pro smutek v naší rodině. I jiným už Silvestr jaksi ošuntěl, někteří taky nedočkali, nečekali radostně. Přece se však krátká neradostná řada přerušila. Vím to, tenhle Silvestr byl šťastný a veselý…
Čekáte asi nějaké „i když“. Ne! V článku o Silvestru 2010 čekáte zbytečně. U nás konečně zazněly zvony i sklenice s bublinkama i s pusou do lepšího roku. Bublinky byly sice jen tak z plezíru Rychlé špunty jahodové, ale chutnaly znamenitě. Tou nadějí, že zase budeme vzhůru a společně oslavíme příchody nových roků. Společně a dalších, což přejeme upřímně i svým příbuzným a známým. Nejen my!
Během večera jsem sondovala telefonáty, jestli dočkají ostatní. U všech to vypadalo blbě. Taky se hlásili k rezignaci na veselí… No a vidíte, v prvních hodinách jsem se dovolala VŠECH, odbíjeli, připíjeli a líbali. Konečně pořádek v silvestovském očekávání a veselí. Mejly z prvního ledna potvrdily tuhle naději. Všichni jsme dočkali a slavili. A pohodově, klidně, pořady se líbily… Já jsem kutala v článcích na blogu, Pepíno něco dělal, moc jsme u telku neposlouchali. Já vařím u rozhlasu a stačil mi, dokonce si pamatuju, že jsem – nervózní zase z předpokladu smutného přelomu roku – ho taky ani moc neposlouchala. To je pro mě netradiční, rozhlas hlásá všude, kde jsem, a skoro pořád…
Jsem ráda, že se pitomá řada hluchých Silvestrů prolomila!
Kitty