V principu to funguje

Už jsme spolu přes dvacet let v dobré vůli. Včera jsem měla čas, natáhla se na postel a mohla jsem uvažovat…
Od doby pravěku byl muž tím, kdo zajišťoval bezpečnost rodu, staral se o donášení úlovku a musel obstarat příbytek. Žena zase pečovala o děti, vaření a domácnost, ošetřovala nemocné. I v naší klidné domácnosti tomu tak vlastně je.
Mužský prvek naší dvojky pečuje o údržbu domu, stará se o maso ve formě chovu králíků a pár slepiček, zajišťuje jejich potravu, seno, zrno, vozí nás na nákupy a do světa. Pomáhá mi orientovat se na venkovské farmě i v životě mezi sousedy. Kutá zeminu pod vratama, která se zvedla namrznutím, když nemůžeme nikam vyjet autem. No ještě několik nevýznamných věcí, které vyžadují hrubou sílu. A a – topí mi, když potřebuju psát články na blog.
Já zase s překvapením zjišťuju, že můžu zúročit znalosti z mládí na vesnici při chodu farmy i domácnosti, zvládám vaření, které jsem nemívala ráda. Naučila jsem se rozumět mužskému, postupně chápu zákonitosti práce se živočíšky i zvláštní pravidla života na venkově. Baví mě rozumět bylinkám a tím oběma pomáhat ze zdravotních těžkostí. Úspěšně jsem zapomněla znalosti z několika škol a šlapu ve slepičácích poměrně spokojeně.
Teď mám blog. Možnost se dorozumět se světem a různými lidmi, tříbit svoje zájmy, být ve spojení s rodinou a přáteli. Připomět si kulturu… z internetu. Co bych chtěla víc?
Život jde dál – kdyby to tak chtělo vydržet ještě hodně let!
Kitty