Striptýz na dědině

Uvidíte sami, jak je prospěšné a užitečné chodit na dědině na procházky. Dnes jsem vyletěla varovat před jedem v potravině a co nevidím? Vlastně co vidím…
Při mé cestě najednou přijelo auto. Vystoupili z něho mužští a začali provozovat něco, nad čím mi na dědině zůstával rozum stát. U silnice, po které jsem to rázovala, stály pěkně stavěné objekty. Všechny byly umně zahalené do textilií, jejich těla skrývala oblé i skoro ostré tvary. Už minule jsem si jich všimla a to, co jsem z nich postupně viděla vystupovat, mě docela lákalo zahlédnout více. Jsem jen zvědavá ženská a ono to vypadalo, že jsou obzvlášť dobře stavěné. Dnes jsem tedy měla při své procházce zahlédnout i víc!
Ti mužští v apartních kostýmech obstoupili ony postavené objekty, chvíli v hloučku rokovali a rozkládali rukama. Asi plánovali, jak se zmocnit všeho, co tyto objekty nabízely. Připadalo mi, že se nenápadně a opatrně rozhlédli, jakoby se báli, že budou mít nezvané diváky při své činnosti. Na první pohled nebylo zřejmé, co zamýšlejí. Prošla jsem proto kolem nich jakoby nic, abych je nějak nezradila a třeba od zamýšleného odhalování neustoupili. Klidně to na ně prásknu, mobil mám v batohu, kdyby to vypadalo na nějaké násilí nebo neurvalost. Nemohla jsem se do toho plést a navíc možná zahlídnu i já něco dráždivého. U toho bych docela ráda byla, i když bych vám to jinak nepřiznala.
Po pár metrech jsem si začala jakoby nenápadně zavazovat rozvázanou drahou kvalitní trekinkovou botu na turistiku. Okénkem mezi nohama v předklonu jsem pokukovala, jak se situace bude vyvíjet, u takové věci jsem nemohla chybět! Mám ráda vzrůšo a vlastně, co kdyby přece jenom došlo k násilí, ne? A už se začalo něco dít – koukám jak sůva!
Oni totiž začali tyhle skoro umělecké artefakty odhalovat. Bylo poznat, že v tom mají cvik. Postupně a dalo by se říct i třesoucími se prsty pozvedali odhalující látku, citlivě odebírali jeden kousek po druhém, i spojující prvky umně rozebírali, rozvírali a odstraňovali. Úplná báseň jejich profese. Byl to pohled moc pěkný. Co bych to neřekla, moje postoje na silnici byly pro náhodného diváka možná podobné tanci svatého Víta, jak jsem předstírala poruchy na výstroji a výzbroji pro turistiku! A tak se mi postupně vyjevovalo, co se to tam děje. No teda, to bylo něco. To bych vám taky přála vidět. Mistři svého řemesla. Jste napjatí, co tam na mě vyjuklo? Tak se podržte – kdo jste dočetli až sem, máte nárok na odhalení té nejhezčí krásy u dědinské silnice…
Na podzim naše obec dostala peníze a mohla tedy začít řešit i dešťovou kanalizaci. Došlo i na spojující část silnice mezi dvěma částmi naší obce. My místní jsme zaznamenali mohutné shromáždění strojů a materiálu a to všechno dohromady ve svižném tempu dostalo do země řadu kanalizačních vpustí nahoře s pěknými rošty a kolem silnice vyrostly šňůry žlabovek (názvy konzultuju s odborníkem). Začínáte uvažovat, jak to souvisí s vylíčenou odhalovací akcí? Souvisí, čtěte dál…
Muži v dodávce patřili k firmě, která celou stavbu stavěla. Přijeli proto, aby po pár dnech oblevy osvobodili vybetonované „kanály“ z krytí a „šalunku“. Proto to odhalování – stahovali z pěkných objektů různé plachty, skelnou vatu(si myslím), části prken, plechových pažení a tak, ani nevím, jak se to všechno jmenovalo. Ještě tedy po nich zůstaly nesesbírané žlabovky, ale opravdu: na svět najednou vykoukly pěkné postavené „vpusti“ mezi cestičkami žlabovek, objevila se i upravená půda svahu od silnice k poli. Pěkná stavba, pohlazení pro pohled rázující turistky. Všechny chválím. Pak že se nic nedělá, že není vidět žádný pokrok v místních stavbách. Opak se u nás vloni na podzim stal pravdou!
Byli jste zvědaví, o čem to všechno bude? Zajímalo by mě, kam až jste dočetli, než jste z náznaků usoudili, o čem je řeč. Nejdůležitější věcí je ale to, že můžu chválit. Za pěkný kus cesty, která zkrásněla. Možná si řeknete – krásná silnice, co to je? Tahle stavba je pěkná. Vypadá profesionálně a po všem tom omezení provozu kvůli rozsahu práce je kousek pěkné cesty. Děkuji za turisty.
Kitty