Stačilo se trošku soustředit

Včera bylo 26. ledna 2011 a stalo se to, co chci ve svém článku na sebe prásknout. Nic světobornýho, ovšem taky nic vzácnýho. Posuďte sami a dejte pozor na datumy…
Něco jsem soustředěně šila v obýváku a tak nějak bokem slyším, že můj nejpozornější z jakéhosi materiálu čte, co všechno musí nakoupit. Nějaké pívo – nejlíp celou přepravku, a tak. Když začaly padat názvy uzených výrobků, zbystřila jsem. Jsem (byla jsem ) masojedem. Kouknu a co vidím? Seděl nad letáky okolních marketů a bádal, co bychom měli koupit. Už je opravdu čas něco nakoupit, v naší lednici je to jako u Suchánků. Poslední z malinkých jogurtíčků, kterých jsem při minulé cestě koupila celé plato s dvaceti kusy, se tam krčí, poslední tvaroh, jinak pusto a prázdno. Čas nákupu v marketu se blíží, to je evidentní . Já teď sice za cíl svých denních procházek volím i obchod ve vsi, do kterého to mám kilometr, ale všechno nemají. A navíc asi potřebuju i nějaké to vzrůšo. Dochází mi klávesnice počítače, honglá se mi klávesa „Shift“ a to uznáte je k zlosti, když to špatně přepíná. Píšu samé vykřičníky a když, kdykoliv ho píšu, musím opravovat… A klávesnice u nás nemají, dokonce ani sojové maso a toustový chleba! Tragédie!!! Uznejte, bez toho se žít nedá!
Tak abych pokračovala. Kouknu a už se sunu ke stolu. Vzala jsem si leták nejmenovaného marketu Penny a vidím, že nabízí uzené kolínko. zavináče – vrchol mých minulých laskomin! Minulých proto, že to už nemůžu, nevejde se mi to do „krmné dávky“, kterou si dobrovolně ukládám, aby už brzo ze mě zase byla kočka. Kouknu na datum – do 21. ledna. To jsem ještě pochopila, že už je pozdě. Měl před sebou další letáky, co měly datum do 27. ledna. No to by se dalo stihnout. Tak jsem se nechala svést k prohlížení, ačkoliv mi v podvědomí bliklo varovné světýlko – pozor, něco není v pořádku! Měla jsem se líp soustředit.
„Vezmi si pořádný papír, ať na něco nezapomeneš!“
No jasně, musím to hodit na papír, abych nenakupovala, co nemusím. Tím se taky zamezí tomu, abych neplýtvala, nenakupovala laskominy, co se potom musí sníst. Já to nemůžu, on to rád Pepíno spucuje, ale on po svátcích přiznal kila navíc – musím mít rozum aspoň já!
Zvedám se, rumpají šuplíky s uloženými poznámkovými papírky, lapnu propisku a jsem ve střehu – napsat všechno. Přitom ale postřehnu ten známý pokoutní úsměv mého klauna.
„Odkud máš ty letáky? Že tys je vytáhl od kotla?! Děláš ze mě blbca!“
Samozřejmě jsem mu na to nalítla. Dotáhl to zpátky do obýváku, aby mě doběhl. Jeho úsilí při snaze mě zpitomět by si zasloužilo lepší zaměření! Co ten by podělal práce místo ptákovin!
Nakonec slyším, že nevyjedeme, vrata se nedají otevřít, zvedly se. A jestli si nepamatuju – říkala jsem prý něco o tom, že lepší věci budou ve Flopu od jednatřicátého. No tak pojedeme až v pondělí. A JE TO!
Kitty