Zalomenej proud

Jsou události a jevy, nad kterými v domácnosti vrtím hlavou. Do té doby, než mi je vysvětlí můj znalec, nejchytřejší a nejrespektovanější z mé strany…
Máme dva mobily. Dnes se stalo, že oba dva mobily měly na displeji už jen jednu čárku. Pepíno svůj dal nabíjet do rozdvojky, která ale někdy dělala poruchy. Asi hodinu to nabíjelo, když se začal ozývat ten můj. A postupně stále naléhavěji znělo pronikavé pípání – prosba o pomoc. Proto jsem našla druhou nabíječku a připojila ji k rozdvojce. Uslyšela jsem spokojené pípnutí – jo, už cucám, bude to dobrý.
Po nějaké době vidím Pepína, že odpojuje svoji nabíječku – mobil měl nabitý. Zůstala tam jen nabíječka s mým mobilem. Za pár vteřin se ale odtud ozvalo nespokojené pípnutí. Bacha, něco se děje! Podívala jsem se. Na displeji nápis „Pozor, nenabíjím!“ No jasně, zase ta rozdvojka! Nemá to asi kontakt. Hrnu se k tomu, když mě Pepíno zastaví:
„Nech to! Na to se musí jinak!“
No jasně, rozumí tomu.
Koukám na něj, jak vytáhl rozdvojku ze zásuvky a nabíječku dal přímo do ní. Spokojené pípnutí – je to v oukeju, už zase nabíjí. Krčím rameny, vrtím hlavou a dostává se mi vysvětlení:
„No to je jasný. Rozdvojka má chybu. Jak jsou tam zapojený dvě nabíječky, tak ten proud tam jde rovno. Jak jednu vyděláš, tak se proud musí zalomit a proto to nenabíjí, ne?“
A je to! Do rozdvojky nevidím, přímo v zásuvce to nabíjí, tak co?
Jenom teď nevím. Mám takový divný pocit pod vlasama, to už dávno znám. Může mít pravdu, ale může taky ze mě dělat pitomu. Tušíte, jak to dneska asi je?
Kitty