Jó moře!

Právě jsem se vrátila z… ne z hradu, ale z dnešního článku od ježurky. Vyznává se z lásky a užitečnosti moře. I já mám zážitek…
Pracovala jsem v učilišti a v té době jsem využila možnosti dostat se k moři v Bulharsku. Jako rekreantka v podnikové rekreaci v Kavacite jsem přiletěla letadlem do Burgasu a pak jsme přijeli do kempu. Několik dvoustanů, pár laviček a společný stůl, vařič. Asi jsme měli i jedno nebo dvě jídla, už si nevzpomínám. Byla to pro mě totiž neobyčejná rekreace.
Už v letadle jsem cítila ve stehně tupou bolest. A tak když jsme konečně dojeli do kempu, jako první jsem zamířila do vzácného moře – zchladím se, prokrvím stehno a bude dobře. Užila jsem si ho však jen asi dvacet minut. Po té době jsem musela z vody ven. Bolest hodně zesílila a musela jsem vyhledat doktora. Místní lékařka mě prohlídla a hned začala něco organizovat. Snažila jsem se rusky domluvit, jenže za chvilku přišel vedoucí naší skupiny. Dozvěděli jsme se, že ta bolest je od masivního zánětu žil ve stehně, mám si hned tam zatím lehnout a budu letecky přepravená domů. Už nikam nechodit, za chvíli přijede sanita. Šok pro všechny. Začali jsme vyjednávat, nechtělo se nám tomu věřit. Nakonec jsme se domluvili. Doktor z NHKG z vedlejšího kempu se zaručil, že mi zajistí léčení v kempu. Musela jsem přísahat, že budu stále ležet, můžu jít pouze na WC asi 30 metrů. Léky prý mi zajistí, ale musím si je zaplatit. Je to rekreace, proto mi to bude počítáno jako onemocnění, léky mi proplatí a ještě budu mít zpátky dovolenou. No neberte to, česká spořilka a chytrolínka převážila. Beru to!
Nevěřícně jsem hleděla na hromadu červených pilulek. Měla jsem to brát, nohu mazat nějakým mazáním, zakrýt igelitem, balit, snad brát i antibiotika nebo co. Za všechno jsem vybalila dost peněz, ale co, dostanu to zpátky. Počasí krásné, číst jsem měla co. Ani tato siesta mi ale nebyla dopřána. Zjistila jsem totiž, že ač jsem měla a mám kačení žaludek, léky mi zhotovily kámen v žaludku, prostě nemohla jsem ani jíst – už jedinou radost, kterou jsem snad ještě měla. Po další dohodě mi měli vedoucí zajistit jogurty, ty jediné jsem snesla. První den mi je koupili místo zaplaceného jídla, ale pak jsem musela lanařit ostatní, aby mi je kupovali ve vedlejším místě, dost daleko, nebo mi je vozili z Burgasu či jiných výletů. Nakonec jsem litovala, že jsem to nevzdala. Moji krmi pokaždé donesla babi až do stanu, ovšem dostal ji k jídlu místní boxer (pes). Jak já jsem ho nenáviděla! A to jsem se ještě často dívala, že ty nejlepší kousky oběda nebo večeře spucovala babi, co jsem s ní obývala stan.
Byli jsme tam týden, každý den přebal a léky, vyptávání doktora, jak je. Kdybych tenkrát věděla to co vím dnes, lehla bych hned u doktorky jako plást, nechala se převézt letadlem a doma marodila. Zánět žíly ve stehnu je totiž životně nebezpečný a divím se, že si to ostravský doktor vzal na triko. Já jsem byla otrávená a znechucená, ztratila jsem tehdy za týden na lécích a jogurtu šestnáct set (k ceně pobytu). A to bylo před třiceti lety, kdy jsem za měsíc brala dvanáct set. Nic jsem nedostala proplacené, byla prý to nemoc, ne úraz, dovolená taky v čudu. Kdybych letěla, měla bych všechno grátis a ještě byla slavná!
No jo, stane se. Přesto bych jela k moři, granát nepadne dvakrát na stejné místo, ne? Mám ale doma pecivála a tak budu hledat lázeňské pobyty a soukromě se sestrou si užívat svých procedur. Případně jako loni taky s ní a ještě s dětmi mých synovců u nějakého žabáku na přehradě. Nebo něco jiného, uvidíme. Už abych začala sondovat, kam letos k vodě!
Kitty