Taky není dokonalej!

Je doba chřipek a i my dva se držíme jen silou vůle. Snad pomáhají bylinky, nebo humor…?
Jen jsme se oba dostali z objetí nezvané návštěvy kašlavky a chrchlavky, je zde opět a klepe na dveře. Chřipajzna! V pátek měli hasiči valnou hromadu a v pondělí už utvořili frontu u našeho obvodního doktora. Já nic, já jsem si přišla jen pro zobání. Celou řadu mužů už dopředu hlásila další sousedka. Nepřišli před příjezdem doktora, číhali u oken, báli se s kýcháním a uslzenýma očima do mrazu. Jen jsme vyšly my ženy, zahemžilo se přede dveřmi. Jeden, druhý, třetí a další se vydávali od svých vrat. Metla jsem co nejrychleji jsem mohla. Všichni už od pohledu s chřipkou, o tu není co stát. Co jste hasiči, co jste to v pátek dělali? Lehli dodnes podle mých informací jen ti hasiči, ženičky takové výsady nemají. A i kdyby tu chřipajznu nosily na hrbu, co by jim to bylo platné?! Kdo by těm našim na smrt nemocným marodům s rýmou vařil čajíčky?
Kýchajícímu a prskajícímu bytnému pořád napovídám, že má používat kapesník, nebo aspoň kýchat do dlaně. Jenže – jak se nadechne k pořádnému kýchnutí, tak se asi uzavřou kanálky k rozumu v mozku a „prásk“, rana jak z hmoždíře. Bude to jako minule – nakýchá mi zde bacily nebo viry a chytím to od něho já. Hluchá už jsem stejně, protože takové salvy v obýváku byste museli slyšet. Na tohle se nedá říct nic slušného – sakra chlap!
Pořád na sebe práskám svoje kiksy a nedostatky. Dnes mi napadlo, že taky jednou properu své lepší JÁ za zády. On samozřejmě není žádný vzor dokonalosti. I on má občas „své dny“. Když přijde řeč na jeho chyby, převede řeč na ty moje a přezíravě mává rukou. Jak mi to jeho gesto je protivné! Já to nedělám. Nikdy!
No skoro nikdy. Dnes jsem mu to v duchu dala! Vzpomněla jsem si, že v pátek přišel z té valné hromady úplně zničený. Vytáhla jsem z něho, kolik bylo klobásek, kolik pív tam pustil, načichala jsem i nějaké ty tvrdé prcky. To mu vždycky láskyplně odpouštím. Mezi chlapama to asi jinak není a jeho aby u alkoholu pohledal! Zpověď k jeho úlevě nevedla, pořád byl zničený, až to z něho vylezlo. Není dokonalý. Až tam zjistil, že nepodal daňové přiznání, úplně na to zapomněl. Zbýval už jen jeden pracovní den, bude na tom muset zapracovat. Nově se musí danit elektronický katastr a o tom on nic neví! Jeden den zbývá a když to nestihne, bude tučná pokuta!
Mohla jsem ho utěšit, a hned jsem to taky udělala. Zrovna ten večer byla v televizi reportáž o tomto problému čechů – nechávat všechno na poslední chvíli. Proto jsem ho mohla poučit, že je tam ještě nějakých pět dní jakéhosi pardonu, že se tomu určitě vyhne. Je ještě to pondělí… Tohle v pondělí stihl, možnost elektronického podání mu zachránila dlouhou cestu na finanční úřad. Už jsem sice na to konto měla schystané, co všechno si vyřídím…
Tak toto se mu ještě podařilo zachránit. Ovšem dnes – dnes, to perlil. Já jsem si vyšlápla do vsi do kvelbu a on dojel pro cibuli k prodejci. Dostal pochvalu, morální pohlazení a mohl si usednout doma do teplíčka. Usedl, odpšíkal nám zde svoji porci a už začal podřimovat. Nic neříkal, až najednou se ošil, začal se rychle zvedat a lamentovat:
„Jejda, vřelá voda v kanále!“ a vypadl z domu.
Nejsou mi milá jeho selhání ani nepříjemnosti a tak jsem ho rychle následovala. Než jsem se přezula na ven, už vidím otevřená vrata do garáže a slyším Thálinku, jak si tiše přede.
„Jo tak to je ta voda? A co jako – a kde?“ nahlížím za vrata, kde tichne motor auta. To už ale zase Pepíno míří ven a tryskem letí do kotelny. Odtud slyším:
„No jasně. Kotel vyhasnul a voda v kanále!“
Na senzace a hororové výkřiky on je mistr. Ztuhlá jako na startu sprintu ustupuju z cesty a trnu, co kde teče. Dozvídám se, že než šel domů, pustil odvzdušňování kotle a zašel jen pro kapesník!
Tohle je tedy novinka. Nejen já, ale ani on není dokonalý! Taky jde pro něco a po dlouhé době zjistí, že někde něco rozdělal, poodešel, všiml si něčeho jiného nebo začal cosi akutního – a horká voda teče a teče… On sedí a hledí a pospává a už neví… a a a pak letí a ječí!
To znám a vy už o tom víte, protože jsem to na sebe práskla. Dodnes jsem ho nechytila na švestkách – až dnes. Daně a horká voda v kanále – není dokonalý, jen o tom ze slušnosti nemluvím. Nemusí každý ve střední Evropě vědět o jeho slabostech…
Kitty