Jablka nebo křížaly?

Je únor a už dávno vím, že už v lednu ztrácí většina jablek nejen svůj vzhled, ale i obsah vitamínů. Uvažuji, co je lepší. Zachovat jablka nebo z nich nasušit křížaly?
Jablka různých odrůd i kvalit nám rostou na zahradě i je různě dostávám. To proto, že hodně jablíček zpracuji na křížaly. Práce mě baví a často je ovoce tolik, že zavařovat a pak pojíst je náročné. Když se mi zrovna nepodaří přeposlat je na Moravu, kde je jich (i v roce 2010) málo. O tom jsem taky psala.
Loni jich bylo málo. A taky v zahrádkářské kvalitě – červivá a zasažená strupovitostí. Byla zkrátka nehezká, i plná kouřovitosti, zdeformovaná a poškozená hmyzem a ptáky. Kdo z přízně jich hodně zachránil, postupně je třídí. Některá se dají předložit ptákům, některá s vděkem přijme zvěř v lesích, pro některé sběhne do sklepa hospodyně. Ta se objeví na ošatkách a mají šanci se stát ovocem s vitamíny. Znáte to – ze sklepa je nikdo nedonese, ale až jsou omytá a na očích, všimnou si jich všichni. Stejné je to i se zavařeninami…
Je tedy únor a při vysedávání doma okrajuju slupky, krájím a krájím, suším křížaly a při svých procházkách je roznáším po přízni. Ta nejkrásnější jablíčka, ještě celá, hezky operu kartáčkem, ať jdou na stůl nebo pod nůž. Přesto se jich k nám stahují bedny a tak řeším dilema – ovoce nebo křížaly? Pro ovoce mluví jejich předpokládaný obsah vitamínů, hezký tvar a chuť. Některé ovoce ale nezachrání ani přetvoření v křížaly. Pokud není samo jablíčko chutné, není k ničemu ani sušená křížala.
Tak co, milé hospodyňky a strávnice? Co mi poradíte? Po stránce uchování je to jasné. Pověra, že jablek můžeme sníst třeba kila denně, je pevně uchycená. My dietkáři ale víme, že v ovoci je hodně „sacharidů“, i když ovocných, ale i ty se počítají. Jablko ke svačině znamená JEDNO jablko střední velikosti, nelze jich nekontrolovaně sníst za den třeba kilo a půl. Odhlédněme zde od účinku na obsah močového měchýře. Když jich máte celou bednu, tak co s nimi? Nakonec se musí sníst!
Jak využíváte jablečné křížaly? Já využiju i slupky pěkných jablíček (dokonce i hrušek), přidávám je do bylinných čajíků. Dodají nějaké vitamíny a hlavně čajík pěkně obarví, ovoní. Ještě i tak jsou užitečné. No a křížaly? Nejvíc jich asi padne hned při sušení na topení. Rozsušené jsou hodně atraktivní, vzhledem k tomu, že jich z plata dočká usušení tak jedna třetina. Při procházce ty rozsušené roznáším, ty jsou patřičně nezdravé – ale dobré, jak ráda říkávám. I když pro tento případ vlastně platí výjimka. Třeba je taky nasypu do vřelé vody a jíme je rozpařené. Jenže zase platí – nedají se jíst do nekonečna vzhledem k ukrytým cukrům. Tak co s nimi?