Milovaná třináctka

Skončila Cukrárna, třináctidílné laskavé podívání, u kterého jsem opravdu relaxovala. Podobně jako dávná Rodinná pouta…
Je mi jasné, že to může vypadat jako tendenční úlet, limonáda poplatná trendu určité části umělců k návratu ke kořenům, k uznání role stáří. Jakoby pohádka, zvýrazňující lidské snažení o užitečnost. Laskavý obraz snah o vzájemnost starých lidí, pocit nabídky a přijetí ke společné činnosti. Navíc mapující podnikatelské prostředí, realizaci ženy i při velké rodině i rizika zaměstnávání starších mužů.
To všechno je mi jasné. Tvůrci tohoto dílka na Primě vyhmátli podle mě touhy seniorů. Být i v důchodu iniciátory podnikavosti, uplatnit se v kolektivu a v něčem, co bytostně znali. Utvořit jakousi společnou rodinu, vedenou nápady a oceňující soudržnost při společné práci. Navíc se jim podařilo ukázat rizika dnešní doby i trošku nastínit východiska. Tolik jednotlivých témat spojuje touha lidí něčím vlastním přispět k pochopení a uplatnění se mezi ostatními. Každá z postav je svébytná, nějak charakteristická svým zaměřením i životem, ale všichni dohromady vytvořili tvůrčí kolektiv. V něm postupně každá z postav roste a zdokonaluje se. V ovzduší vzájemnosti a podpory jednoho druhým i všemi ostatními fandíme obyčejným lidem. Každá má svůj minulý život, ze kterého čerpá a může nabídnout cit i zkušenosti.
Opravdu radostně jsem každý týden usedala k Cukrárně. S nadějí jsem sledovala jednotlivé postavy, co vymyslí a jak se uplatní, s čím novým přijdou. Svět by byl lidštější, kdyby to tak bylo a mohlo být ve skutečnosti. Příběh Cukrárny mě nadchl – možná hrál na moje city, na touhu po vzájemném porozumění mezi různými generacemi. Svět by byl radostnější a bohatší nadějemi na dobré lidské vztahy.
Za sebe odmítám uznat, že to tak být nemůže a není. Jsou taková společenství lidí, jen o nich nevíme; v dnešní době není atraktivní ukazovat běžně něco, co funguje. Pro mě to funguje. Aspoň jako naděje, předpoklad dobra. Proto Cukrárnu hodnotím jako příklad vzájemnosti. Odmítám mluvit jen o krizi vztahů, krizi hospodářské. Jen je potřeba se umět dívat. Věřit lidské vynalézavosti a odvaze ke společnému záměru.
Koukám, že tento článek vypadá jako konstrukce. Jenže není jí. Mám velice hezký pocit, i když se dnes nenosí chválit pěknou vizi. Aťsi. Skončilo laskavé posezení s partou citlivých lidí. Pro mě se něco kvalitního v životě aktérů podařilo. Tak i tak.