Slepičí příběh

Odpoledne koukal můj nejpozornější na ženský tenis. Potom se najednou zvedl a vyšel ven. Za chvíli přišel celý červený a vyjevený… Nevěřícně vrtěl hlavou. Po chvilce se mi svěřil, že neuvěřím, co se mu právě stalo. Mám to napsat na blog. A mám si vzít pořádný papír, je to složitý!
Ráno vždycky otevře slepičkám dveře kurníku, vypustí je na dvůr a po nějaké chvíli je zažene do kůlny. Teď v mrazech jsme se dohodli, že kurník bude zavírat, aby tolik nevymrzl. Už nekontroluje, jestli vyšly všechny pipky.
Teď z něho vypadlo, že večer šel už pustit slepice zpět na dvůr. Obvykle přitom otevře vrátka mezi dvorem a kůlnou, v ní popadne misku s naklíčeným zrním, v mrazu ještě napájecí kbelík s vodou, zrní dá ještě na dvůr. Slepičky si projdou do dvora nazobat se trávy. Při cestě do kurníku si ještě zobnou a postupně se usalaší v kurníku.

Dnes tedy šel večer pustit slepice zpět do dvora. Ještě než šel otevřít vrátka, „šetřil kroky“ a prvně šel otevřít kurník, aby tam už pak nemusel jít. Jen dveře otevřel, vypadla mu k nohám černá slepička. Vyjeveně na to koukal. Skoro bezvládná – asi žíznivá, hladová, zmrzlá. Chtěla jít snášet a ztuhla u dveří. Ulekaně ji chytil a vynesl na dvůr. Rychle donesl zrno a snažil se, aby si zobla. Po pár zrnkách ji zase chytil a odnesl k napájecímu kbelíku s vodou, aby se napila. Ale dřív než se napila hledala hnízdo. Čtyři košinky prošla a za chvilinku snesla vajíčko. Koukal na to, nechápal…
Doma jsme to dohromady dali. Ráno ještě rozespalý v šeru otvírá kurník a po chvíli jeho dveře zase zavře. Venku přítmí, uvnitř tma – nevšiml si, že tam ještě chrupe jedna černá slepička. No zaspala.
Věřím, že po téhle zkušenosti už vždycky ráno do kurníku hodí oko!
Kitty