Doteď už bylo

Za uplynulého půl roku se v mých článcích na blogu objevily snad všechny slabosti, pády a nedokonalosti mého života venkovské staruchy. Dosť bolo pádů, terazky…

(I tady terazky hlásím poruchu počítače. Kdybyste to nevěděli a hledali pod uvedeným nadpisem třeba nějaké rady a moudra. Asi jsem chtěla být přemoudřelá a všehoznalá, tak s tím počítač praštil a já teď budu denně šlapat, abych se mohla na něco nového u vás kouknout. Zítra jedeme do města a možná bude nový PC nebo jsem objevila supermoderní notebook – budu mít narozky, tak se třeba Pepíno rád práskne přes kapsu. Pořád ho chválím… )
—————————————————————————————————–
Podle starší písničky „volám dál“, už mi to znovu jede. Opatrně chválím, protože ještě včera jsem šlapala k Mařence psát omluvy, prosbu o strpení. Zkusím navázat na nit článku…
Za ten týden se stalo pár věcí, které už splavně pokračují v trendu už nepokračovat v líčení mého života jen jako rizikové a podmíněně úspěšné etapě. Už jsem si začala připadat jako bába, co líčí jen to, co je atraktivní kiksy a neúspěchy. Ono to může být zajímavé pro ty, kteří jsou pesimisty. Ty, kteří se řídí heslem „čím horší, tím lepší!“ Mezi nimi odteď nechci být!
Hlásím jeden z prvních velkých úspěchů. Od soboty 11. února 2011 mám Návštěvní knihu. A taky nový kabátek mého blogu „doufám-počteníčko“, ten se hóóódně povedl. Svým způsobem jsem hrdá i na Návštěvní knihu, její tvorba opravdu nebyla nudnou záležitostí, stála mě hodiny obav. Už v novém trendu mého psaní je chvála pro Danicu, moji tvůrčí „porodní bábu“. Naše společné dítko už teď mi dělá radost. Pod kabátem bývá košilka. I ta se bude měnit, už se dost proměnila. Nový trend funguje. Pořád objevuju nápadité drobnosti, jež mi tam dávají dobří skřítci sympatické blogařky-pomocnice.
Další z drobných úspěchů je vyrovnání se se závislostí na škvarcích. Prostě mi došlo, že vůbec nejlepší je uznat, že jsem na nich závislá, a důsledně se jim vyhnout. Kuřáci slaví svoji poslední cigaretu, pijáci vzpomínají na poslední vědomé štamprdle. Já tímto odstavečkem už jen vzpomínám na škvarkové škůdce. Jejich zbytky jsou hluboko zatavené v sádle ve sklenicích pod víčky, daleko přes dvůr. Předposlední sklenici škvarků jsem odnesla v batůžku milé Mařence, chudince kašlající a kýchající, mé dobré víle, zachraňující můj blogařský život. Poslední sklenice s nimi čeká na otevření a zítra její obsah i další kilo škvarků poveze pošta na Moravu k vděčným milovníkům „nezdravých, ale dobrých“ jídel. Budou jim určitě chutnat. Čerstvé škvarečky…. – vidíte, jak už v tom zase jedu? Dosť bolo škvarků. Navždycky!
Doufám, že dalším úspěchem v řadě bude spolehlivě fungující počítač. (Počítač nebo wifna? To je otázka! ) Že už nadále budete přicházet na můj inovovaný blog pro pořád přibývající nové vtipné články, budou tam spolehlivě a pořád, protože písíčko bude dělat dobrotu. Zastavilo se, nechala jsem je drobně vychladnout a teď vždycky přijdu, nastartuju a žádaný zvuk optimistického pípnutí bude jako pozdrav mezi námi.
Nový trend je zde. Chci v něm pokračovat a doufám, že mě moje milé věci podpoří. A nadále se zavazuji, že moje poslední věty nebudou končit “ i když“ nebo „ale“. Počítat se bude jen lepší příští. Na shledanou v lepším příštím.
Kitty