Počkat a nechat vychladnout

V posledních pár dnech jsou poruchy počítačů běžnou věcí. Já jsem jimi postihovaná, od dalších to slyším…
Už několik dnů zápasím s nejistotou, kdy mi zase počítač udělá potíž. I ty dva poslední články na blogu jsem dopisovala po dni výpadku, proto je budu upravovat, zatím tam tu omluvu nechám. Včera už jsem to vzdávala, začala jsem uvažovat o výměně za nový stroj. Jenže o pár hodin později už zase fungoval a takto už to bylo několikrát. Musím tedy počkat a vydržet. Zatím jen toto vysvětlení.
Ze svého života vím dobře, že někdy je lepší nezmatkovat. Jezdila jsem na motorce i autem. Občas mi stroje vypověděly poslušnost. Časem jsem přišla na to, že pokud je pochválím, pohladím a slíbím odpočinek, věc se sama napraví. Prostě jsem zastavila, motorku postavila na stojánek, sedla na mez a počkala, až motorečka vychladla. Když jsem tak po půl hodině startovala, motorka i auto byly v pořádku. Za ta léta věřím, že drobný odpočinek vše spraví bez zmatkování a rozebírání motorů.
Teď se mi zase zdá, že počítač i tiskárna jsou přetížené. Nejde opravdu jen o mě, slyším stesky ze všech stran. Asi nervozita z posledních dní přešla i na věci. Nemusím mít pravdu. Jak ale potom vysvětlit neustálé výpadky?
Dnes mi to zase drobně zlobí, šíří se to i na další moje spojení. Všem píšu – klídek, dnes budu chvíli na článcích a dám počítači volno. Zítra budeme zase fungovat – snad. Zastavím velké psaní i další aktivity, dnes dám své technice náhradní volno.
Tohle píšu jako vysvětlení. Teď už jen zkusím vyměnit vyglajdanou klávesnici za novou a pak už o mně neuslyšíte. Dnes se nečte, nesoutěží, nediskutuje. Moje stroje mají své dny. Moje stroje dostávají čas na oddech…
Držte nám palce, prosím i za techniku i zítra pro mě. Budu zkoušet zkrášlit svůj blog…
Kitty