Vymyslela jsem to!

Šla jsem na obdenní vycházku, abych si pročistila hlavičku. A napadlo mi to, bude líp…
Nedávno jsem psala o záškodnících. Jsou to ty škvarky. Hned po doručení jsem jich řadu pojedla a pak udělala opatření. Nacpala jsem je do zavařovaček a odklidila na druhou stranu. Do vedlejšího starého neobyvatelného domu, co nejdál, do staré skříně ke kompotům. Moc často tam nechodím, je tam zima, nesvítí se tam, shnilá podlaha, spadlý strop. Co nejdál a co nejtíž přístupné měly být!
Dnes je to týden a už dvě zavíčkované sklenice tam nejsou. Začala jsem je, bohužel, přibližovat a dopadlo to tak, že i z té druhé už zbývalo pár mikroskopických drobků. Jsou to činitelé agresivní, učinění záškodníci. Nesmí se dostat do chalupy!
Jak jsem tak dnes šlapala, nešťastně jsem přemýšlela, co dál. Takhle to dál nepůjde. To by to s mou dietou dopadlo. Pořád se mi daří držet kila na uzdě, ale spíš trpím. Tak ode dneška to bude tak, jak jsem dnes vymyslela. Jako s těmi pravidly pro výchovu psa:
1. Pes nesmí do domu Škvarky nesmí do domu
2. Dobře, pes smí do domu, ale nesmí se … ale nesmí zůstat v dosahu v kuchyni
dotýkat nábytku
3. Tak jo, pes smí na nábytek, ale nesmí …. ale přechovávat se musí ve sklenicích
spát s lidmi v posteli
4. Pes smí do postele, kdy si vzpomene, …. ve sklenicích mimo dům, ve vedlejším domě
ale nesmí pod pokrývku
5. … …. ale nejlíp bude, když nebudou vůbec v dosahu
6. …
Už vím, co bude. Pravidla pro výchovu psa jsou vymyšlená, dokonce vyrytá do keramické kachle. To je legrace, jak to postupuje – až do dvou a tří psů… a tak dál. Moje závislost na škvarcích má jen tři pravidla a ta snad nechám vytesat do žuly!
Pravidlo první: Škvarky mi nesmí do domu!
Pravidlo druhé: Když se mi někdy dostanou do domu, nesmí tam být přes noc!
Pravidlo třetí: Když už se dostaly do domu a zůstaly tam přes noc, platí ZLATÉ PRAVIDLO!
Pravidlo zlaté:
Hned další ráno po oné nešťastné noci budou zabaleny, hermeticky umístěny do balíku a ihned při ranní pracovní době pošty odeslány milovníkům škvarků na Moravu!!!!!!!!!!!!!! Vyplaceně, aby se proboha ani náhodou nevrátily!
V textu vidíte poznámku „hermeticky“! Jasně, to dá rozum. Aby se při cestě poštou neztratily. Aby došly, protože škvarky cítí každý i přes papírové balíkové obaly. Radost ještě můžou udělat, moje sestra si s nimi poradí a rozumně využije k radosti jejích strávníků. A já budu žít šťastně, klidně, nestresovaně a zdravě. Dietně, štíhle. Záškodníky už nikdy!
Tuším, co teď zaznívá od čtenářů.
„Ty patěno stará, tak to nekupuj, když s tím máš takové starosti!“
No jo, teď už to vím. Jen jednou, naposledy jsem zaváhala. A ještě skoro slyším:
„Chacháááá! Odříkaného chleba největší kus!“
Chleba ano. Chleba může do domu. Škvarky už ne! Nikdy!!!!!!!!
Kitty