Rasismus = neřešený problém

Rasismus – taky něco jako nevoňavá noční košilka…
Mám už své roky. Za našeho mládí nám konstruovali pro formování myšlení různé ty „ismy“, aby se lidi pracně vyrovnávali ve svém svědomí s nenávistí k bližním a dali pokoj. Máme nepřítele, nebudeme se koukat kolem a chtít do světa. Musí se bojovat s třídním nepřítelem – a až pak… Vychovali nás tak a my jsme po revoluci stáli s hubama dokořán, že ve světě mají jiné starosti.
A zase – co s třídní nenávistí? Zbyla v nás coby rasismus. Problém k nevyřešení – vidíme všichni. Židi netáhnou, jsou už pasé. Teď rasismus – nechutný problém. Na Západě – multirasová společnost, u nás jeden morální problém, ale neochota ho řešit. Zase jeden problém k řešení, ne k vyřešení. Rozlet se nekoná, protože je zde ten problém. AŽ se vyřeší, tak pak…
Vůbec ani nedojde na podstatu – jak žijí ti, jichž se to týká. Kdo z nás by se chtěl narodit do chudoby, nezaměstnanosti, odmítání a životního neladu? A tak žijeme v získaném „oni musí být takoví, protože takto žijou!“ Hlavně že to nejsme my! Máme svůj problémek, nemusíme být lepší a problém vyřešit. Aspoň že se snažíme…
Já vím, že se nesnažím, protože tomu nerozumím. Měli jsme své starosti… Ale copak mě může omluvit, že jiní žijou hůř? Proč? Kdyby bylo z řad postižených pár politiků, které by tím pádem bylo vidět a slyšet, věci by se daly řešit rychleji. Bylo by na ně vidět! Ale zase – kde brát, když by museli pocházet z tohoto prostředí? Kolik z nich má ZŠ až VŠ, výchovu k dobrému vysvětlování problému? Kdo z nich má bohatství, které by lákalo ke spolku nad řešením problému? Chudý a neseběvědomý – špatné předpoklady pro politika. Takové prostředí neláká sponzory a lobbisty, přřitom dnes se bez lobbistů s velkým problémem asi skutečně pohnout nedá. Peníze jsou až na 1. místě!
Sledovala jsem zápas ministra Kocába o vniknutí do problému romské komunity. Jak to dopadlo? Pro Čechy typicky – nesnažili jsme se jako společnost jít na kořen věci. Jednodušší bylo využít nastrčených vějiček mediálního pošpinění tohoto člověka za jeho skutečné nebo domnělé konání – a odstavit ho od snahy o řešení problému. Z tohoto typického mechanismu odstavení „šťouralů“ od moci mě jímá hrůza. Musela to být velká klika a síla, aby odstavila politika, jemuž se podařilo podnítit a prosadit odchod okupantů z roku 1968! Asi nám ještě pořád stačí „menší problém“, aby se ten větší nemusel řešit. Nic nového pod sluncem.
Kitty