Čilá želvička

Včera (nebo dnes?) jsem nakoukla na Stream.cz. Ještě celá neopeřená z nového neseřízeného PC jsem uviděla nabízené video o želvičce a kočičkách…
Už po jedné hodině ráno jsem zapadla do betle, ale nemohla zabrat. Tohle znám! Měla bych zařezávat, tomu vedle mě to jde splavně, drnčí celá světnice. A já ležím a nic. Najednou mi napadne podobnost mého života s tou čilou želvičkou. Nechám usínání, stejně se mi nevede, vypadnu zpod rounečka a už fičím k písíčku. Abych nezapomněla, co mi napadlo.
Přišlo mi na mysl, že vlastně můj život doteď ať byl jaký byl, docela mě bavil. Moje nehorázné kiksy, moje nedostatky, moje zápasy s Pepínem o lidskou důstojnost – to všechno jsem líčila jako negativa. Proto jsem se v jednom z posledních článků zavázala, že „dosť bolo špatného“. Ve svatém nadšení jsem netušila, co jsem to vlastně na sebe ušila. Vždyť jsem se ve své kůži obrněné želvičky cítila docela dobře. Otřískaná tolika kiksy a doběhnutími od svého života i mého neúnavného Pepína jsem si vlastně ani tak nestýskala. To mi došlo až dnes, kdy jsem po „modré smrti“ mého písíčka měla plnit předsevzetí o tom, že budu psát nadále už jenom o kladech a úspěších.
Na Streamu.cz jsem uviděla video se želvičkou a kočkami, jak si umí se životem poradit. Není už dopředu žádná krasavice, tělíčko v krunýři ani neohrabané nohy ji nepovýší na piedestal krásy živých tvorů. Dokonce ani pohyblivá hlavička není vzorem ladu. Není, není! Ovšem co její otřískaná karoserie zvládne! Umí se postarat o svoji potravu tím, že využije svých slabostí. Kočky coby predátoři by měly být ve výhodě. Jsou větší, pohyblivější, bystřejší „ze zákona“, jsou v žebříčku predátorů přece jen výš. Taková želvička by měla vyčkávat v ústraní, až na ni zbude nějaké sousto z kočičí hostiny. Ale to ona nééé! Doslova umí vyštípat predátory od plných misek. Morálním i faktickým vítězem je ona, už dopředu aucajdr! Prostě jde do toho, pere se se životem…
Já jsem se taky cítila svázaná svým stářím, tloušťkou, občasnou nemotorností, už přece jen slabším duchem. Říkala jsem tomu náplava, starucha, taky sova vzhledem k biorytmu, kdy se budím morálně a kdybych mohla i fakticky v devět hodin ráno. Mých nedostatků jsem se mínila nedopočítat a skoro o všech jsem to o sobě práskla právě na blog. Líčila jsem se coby takový neplechý tvor, taková životní želva. Tvor, jež má být pomalý, škaredý, hloupý, neúspěšný. Už předem nezajímavý, trapný. A vidíte, podívejte se na to video!
Berme tuhle mrštnou, odvážnou a vynalézavou želvičku za předobraz mé bytosti. Pomalu se pohybuje, je neforemná, už předem vidíme neúspěch neatraktivního tvora. Na první pohled! Zdání i zde klame. Ona má dost síly i při svém vzhledu. Má zkušenosti, které na první pohled nevidíme a předpokládáme, že je tak všední tvor mít nebude. Ani je nechceme vidět, proč bychom měli hledat šikovnost v takovém tvoru. A přece – soubor zkušeností želvičce dovolí kontrovat kočkám! Využívá svých typických možností, které na první pohled nevidíme. Tak nedostatek obezřetnosti koček způsobí, že se neohlíží na divného tvora. Neví nic o jeho předpokladech i odhodlání dostat se k lizu. Vidíme najednou, že želvička vyčkává a pak útočí svými zbraněmi. Štípe a najíždí taranem na kočíčí krasavce, až je natolik zmate a odradí, že ti opouští své domény s papu, s hranou elegancí opouští potravní pole. Slabší najednou vítězí…

Dala jsem si předsevzetí v tom článku, že už nebudu psát o kiksech a slabostech svého života. Že se stanu tím elegantním, úhledným a už napořád úspěšným tvorem. A co se stalo?

Nevidím dostatek takových vlastností, které jsou v mém životě jen kladné. Nějaké se mi podaří vyštrachat, stanou se a budu moci o nich psát. Jenže znáte od herců, že lépe se hrajou záporné role – víc poučí, pobaví tím, že se staly někomu jinému a ne mně. Taková postava je sice dočasně v útlumu, neladu a těžkostech, má ale předpoklad životního růstu a z toho plynoucí napětí. Dobrý skutek, výborná vlastnost – to jo. Je to fajn, ale nic víc. Stane se nebo je – no a co? Pokračování nečekáme. Zatímco taková starucha, starouš, co se někde znemožní nebo zakopne a rozplácne se, to je bžunda, co se s nimi děje. Jsou slabí, nemožní, zneuctění, čekáme posměch a pláč v nastalé situaci – a ten starouš nebo nemotorná starucha na nás mrkne, rozesměje se na celé kolo nebo jen tak potutelně, a je king! Umí vítězit i při svých slabostech!
A tak jako ta želvička – budu nad těžkostmi života. Použiju své zbraně. Nebo spíš bych řekla, že použiju své životní síly, zkušeností. Ukážu sice slabiny, ale současně i řešení. Výhody svého věku i zkušeností. Důležitá k cíli není jen cesta, důležitý je i cíl. A kdo ví, jak se k cíli zdárně dopracovat, může snadněji vítězit. Pro mě to bude zábavné po ten zbývající kus cesty životem. Možná i poučné pro čtenáře. Dokonce doufám, že i humorné, jak se stará bába taky umí postavit predátorovi, aby dosáhla cíle.
Zůstanu při zemi. Budu tou želvičkou. Pomalu a obezřetně se blíží k masíčku, její zkušenost jí říká, že svými prostředky může znepokojit kočičího predátora až tak, že ten opustí svoji misku. Nejsou důležité jen kosmetické prostředky, účinnější jsou znalosti a odvaha – u všech plných misek života. A o to snad jde, ne?
Kitty