Plevelná slovíčka

Na svůj blog jsem napsala skoro 250 článků. Zaujalo mě, že pro psavce jsou důležitá různá kriteria. Jedním z nich je existence plevelných slovíček…
Už jsem si toho všimla. Navíc se objevil článek admina s objasněním, co je to za fenomén. Nezkušení blogeři píší tak jak cítí text, i podle emocí, spojených s psaným textem. Před pár dny jsem slyšela v rozhlase informaci o tom, jak upravoval nějaký lektor text svého známého. Asi dvacet stránek upravil téměř na polovinu jen tím, že vyškrtal méně zkušenému autorovi plevelná slovíčka!
Já sama si toho začínám líp všímat. Je to tak. Děláme to všichni, je to zřejmě daň za naši snahu psát a psát a příliš nad formou napsaného textu nepřemýšlet. Jsem poloviční amatér psavec. Píšu teď na svůj blog, ale úplný začátečník nejsem. Zatím jsem se s vytknutím existence plevelných slovíček nesetkala. Ani u článků do novin, skoro bez výjimky mi text otiskli tak, jak jsem ho poslala. Je to už ovšem hromada let. Ani o kvalitě svých článků si příliš velké iluze nedělám. Až z podotknutí admina mi došlo, že bych nad tím měla zapřemýšlet.
Abyste věděli o čem mluvím – obecně máme ve zvyku používat dlouhé věty. Aby měla celá věta smysl, užíváme mnoho podřadných vět ve formě rozvitých příslovečných určení. Dlouhá věta se tím stává bez užití berliček plevelných slov nesrozumitelnou. Objevují stále stejná konkrétní slovíčka – spojky, částice, citoslovce… Prošla jsem si pár svých článků a stále dokola čtu: až, když, pak, teď, ten, tahle, a tak, zrovna, tedy, někdy, proto, už, aby, holt, jsem, když, hrozně, všichni, asi – a další. Psaný text jakoby…(vidíte, když si mám dát pozor a plevelná slovíčka neužít, nemůžu nic napsat).
Pokračuju. Text mých článků vidím jako zápis okamžitého nápadu. Cítím to i tak, že text vyjadřuje napětí situace a záměru sdělit humorný nebo poučný či úvahový obsah. Teď píšu o plevelných slůvcích a nebaví mě to psát. Nejsem tím správným pisatelem správných článků.
Vidím to tak.
1. Budu si psát jak mě zobák narostl a jak to cítím, aby mě to bavilo.
2. Potom text znovu skouknu z hlediska plevelných slov, označím a poškrtám plevelná slova vzhledem ke smyslu vět.
3. Výsledného textového „skrčence“ znovu upravím ke čtivosti
4. A uvidím.
Můžu už teď říct, že když jsem si uvědomila nevhodnost plevelných slov, skoro se bojím dál psát svoje články. To „uvidím“ cítím tak, že se budu učit. Každé učení přináší lepší příští. Článků třeba nebude tolik, budou se snad lépe číst. K tomu mi dopomáhej každý, kdo na „neumětelství“ v mých psaných textech poukázal a poukáže. Amen.
Kitty