Proti větru to jde hůř

Chodívám na kilometrové procházky, abych si udržovala kondici. Teď v zimě je to horší…
Při chůzi jsem si všímala, že i v menším mrazu mi ruce hrozně zkřehly, i když přímo hodně nemrzlo. Dnes jsem na to přišla. No jo, nevtipná náplava!
Ono je to vlastně tak, že si musím všímat, odkud vítr vane. Nemusí ani mrznout, ono je snad v naší krajině nějaké mrazové záření, jinak mi to nejde na rozum. Chodím do dědiny a ruce mi hrozně zkřehly, ať jsem měla černé přízové nebo kožešinkové rukavice. Už jsem si toho všimla a zpět domů jsem pak letěla jako kůň do maštale. Ten zpáteční kilometr mi to šlapalo krásně i proto, že ruce nezábly. Teď už vím, jak to je!
Dnes jsem šla pro jídlonosič, je to asi 150 metrů. I v té malé vzdálenosti jsem si všimla, že když jsem šla tam, ruce nic neříkaly. Až když jsem šlapala těch pár metrů nazpátek, cítila jsem mráz na prstech. Cesta do vsi je v obráceném gardu. Když tedy šlapu tam, jdu „proti větru“, proto mi prsty křehnou, nazpátek je mám v pohodě.
Asi teď v zimě změním trasu. Ptala jsem se a nikdo mi nemohl poradit. Všichni jezdí na kole nebo v autech a tam to netrvá těch mých deset minut, ostatní ven ani nevystrčí nosy. Jo, tak to bude nejlepší. Poznám další zákoutí a trasy. Jenže – každá trasa má i antitrasu, zpáteční cestu. A na ní mi zase budou zábst prstíky. Co s tím?
Asi si pořídím termorukavice. Sháním galoše, sehnala jsem i pohory na zimní chození, budu chodit v zateplených rukavicích! Ještě musím sehnat takové, které rychle stáhnu. No, ne proto, co vás zrovna teď u staré ženské na delší cestě napadlo! To ošetřím než vyjdu. Ale už jsem o tom psala – napadne mě nějaký námět na článek a musím si ho rychle zapsat. Teď v zimě musí rukavice dolů, najít tužku a papír a na koleně zapisovat. Jinak přijdu o perly blogu a vy o počteníčko. Superzateplené rukavice se vyplatí jak vidíte všem. Tak v pátek budu kutat v obchodech, držte mi palce, ať nějaké vhodné najdu.
Za chvíli vyrazím, Pepíno „pleje“ nálety na novém poli kilometry daleko a já poběžím ověřit si, co jsem zde teď vydumala. Dnes ještě sfouknu obvyklou trasu, protrpím si to. Abych věděla jistě…
Kitty
Dodávám po procházce: nefunguje to. Mnohem kratší okruh mě zmrazil až na kost. Ještě že mám o jednu vystouplou část těla míň. Půl hodiny jsem rozmrazovala i prdelku a to je nějaká hmota! Už vůbec nemluvím o prstech, rukách a nose. Nejde to! A tak dokud nepřestane takto hrozně mrznout, nejdu ani já. Nejdu! Konečná…