Převrátilo by se mi srdce!

V podvečer pilně píšu nové články. Najednou si vzpomenu – můj milý strávník nevečeřel…
Sedí za mnou a v kužílku stojací lampy luští nějaký program. Jejda, je půl osmé, ztratila jsem pojem o času a on nedostal do zobáčku ani sousto! Pomalu a lehce začínám rozhovor:
„Co si dáš k večeři? Zapomněla jsem na tebe, promiň!“
Trhne sebou, pevně se na mě podívá a vypadne z něj:
„Já nic. Mně nic nedávej!“
No jasně. Včera jsem ho poučila na základě článku o nespavosti v Meduňce, že večeřet by se mělo aspoň pět hodin před večeří. Odborník MUDr. Rudolf Zemek tam vysvětluje, že (cituji):
„…významným faktorem u nespavosti jsou i stravovací návyky a zlozvyky, zejména obezita. Lidé s výraznou břišní obezitou, kteří světelný den ještě jakž takž „udýchají“, mají v noci potíže se spaním i s dýcháním. Ne nadarmo radí lékaři v případě syndromu spánkové apnoe především zhubnout. Když se totiž člověk s výraznou břišní nadváhou položí vodorovně, „posunou se vnitřnosti“ vlastní vahou směrem vzhůru, tedy k srdci. Ne moc, ale dost na to, aby většinou již i tak „slabší“ srdce pracovalo proti mnohem většímu odporu než ve dne, když člověk stojí. Jestliže se takový člověk dvě nebo jednu hodinu před spaním bohatě navečeří, žaludek se vlivem objemu spořádané stravy (a nejen pod vlivem snědené stravy) mechanicky roztáhne. Většina obézních má střevo osídleno „nezdravými“ mikroby. To přispívá ke vzniku střevních plynů, které se ale mohou začít tvořit již krátce po jídle. Na žaludek pak „zespoda“ tlačí plynem roztažené střevní kličky. Takto vzniklá „střevní a žaludeční bublina“ pak intenzivně tlačí na levou bránici a srdce, které má tendenci položit se příčně a pracovat podstatně hůře než v poloze obvyklé ve dne… Pravidelné vaření a večeření kolem devatenácté hodiny (typicky po opadnutí denního pracovního shonu) je pro mnoho lidí nevědomou pomalou zdravotní sebevraždou…“
Jejda! Slyším od něho zdůvodnění:
„Přece nebudu večeřením v půl osmé podporovat všechny moje neduhy, to ani náhodou. Když nestihnu večeřet v sedumnáct, tak se nezasebevraždím! Dám si vodu z vodovodu a večeřet budu zase až příští den. Když ty to stihneš a nezaměstnají tě blogy!“
Zdravotní osvěta sice zabrala, ale já mám nedobrý pocit. Není sice nadměrně otylý břišní obezitou (i když!), ani se mu z „nezdravých“ mikrobů netvoří přebytek plynu (občas). Jí zdravě a už míň, protože na to dbám a on to vědomě dodržuje (i když někdy zvečeří, co jsem plánovala na jindy). Teď tento“ hřebík do hlavy“ od odborníka zabral a on si na to vzpomněl. Co jsem to provedla? Večeřet se má, to vím já nejlíp a už dlouho.
Ne asi, ale určitě si budu muset při „psavé“ natáhnout mobil, abych to ukočírovala a on mohl pořádně jíst. Ono je to pravda, že láska prochází žaludkem. Ale je taky pravda, že nejvíc smrťáků zaviní jídlo. Sypu si popel na hlavičku. Budeme večeřet oba a včas. Tak to bude. Dnešní pevná lekce mi stačila.
Kdyby denně padesát čtenářů přišlo o svoji porci mých nových článků, na připravu včasné a zdravé večeřičky si odteď čas udělám. Na to stačilo pár dobře mířených slov od odborníka v ozdravné Meduňce!
Kitty.