Hrdinství všedního dne

Život na vesnici je rázovitý. Uvažovala jsem o hrdinství všedního dne…




Je zde řada typických prací, stále se opakujících. Péče o živočíšky je každodenní, musí se topit. U nás topíme v kotli na pevná paliva, dřevem a uhlím. Zkoušeli jsme jednu zimu topit plynem, bylo to neúměrně drahé. Koukám kolem sebe. Lidi zde mají zdroje dřeva, zařizují si kotle jen na dřevo, mají levný zdroj dřeva. Situace se změnila u starších lidí. Téměř všichni přešli na topení plynem, teplou vodu jim ohřívá kotel různé konstrukce.
Můj hospodář se stará většinou o všechno venku. Králíci, buzení slepic, topení v kotli. Loni zpracovával dřevo z lesa do rázů. Letos klučil zarostlou lesní parcelu, jiný rok natírá vrata a dveře vyjetým olejem proti hnití dřeva. Líčí vejminek vápnem, opravuje co je potřeba. Zná ze života s otcem, co a jak je potřeba udělat, zvládá kdeco. Musí se to udělat, je to třeba – a on jde a udělá. Nebo někdy taky dlouho „rozmýšlí“.
Já se mu snažím pomáhat jen na požádání. Dělám raději doma – jsem zbabělá? A ještě si stýskám, že není v mrazech doma. Třeba jsem nechápala, proč v mrazech musí jet vysekávat v lese. Pochopila jsem – je zmrzlá země, jen tak je možné vstoupit do lesního podmáčeného terénu. A vysekané poté spálit na holém poli, kdy nechytne les v okolí. Šípí jinak odstranit nejde. Jiné zbytky jde zeštěpkovat, „trní a hloží“ nikdo neštěpkuje.
Aby byla teplá voda čeká do noci, pak teprve zavírá bojler, aby k ránu voda nestydla spolu s topením. V neděli dlouho telefonuju se sestrou, vybije se mobil a on pak dlouhé hodiny „hlídá“ při spaní u stolu, aby ho vypnul Mrkající
Jiní lidé musí denně do práce, každý den stejnou trasu, práci, starosti, zařizování. Prodavači, učitelé, podnikatelé. Jiní jsou zase zkourmoucení a nešťastní, že starosti o obživu nemají, protože nemají práci. Znám i bezdomovce a naše „dávkaře“. Ti mají zase jiné starosti. Hýbalo se s kritérii výplaty dávek: to stálo špekulací, jak o ně nepřijít! Že by měly jejich děti jako jejich budoucnost chodit denně do školy a oni že jim mají denně pomáhat s učením, to nechápou. Zde nějaké hrdinství nevidím. Nerozhodný
Já sama někdy brblám, že něco „je potřeba“ – ale sama do toho nejdu. Zato můj hrdina jde. Ví, že farma vyžaduje své a denně. Hrdinstvím všedního dne je „poznat potřebu, jít, rozmyslet a udělat“. Já to dělám stylem „hrc“ a „kiks“, metodou pokusu a omylu, protože toho hodně o práci na dědině nevím. Moje hrdinství zde je v tom, držet krok s mužským, inspirovat ho a dohlížet, aby se věci děly. Ale to už není to pravé „hrdinství všedního dne“. Nebo taky je?
Kitty