„Psavá“

Život blogařky je samostanou kapitolou života. Důležitou kapitolou. Kdyby nepsala články, měla by klid, ale je to tak silné a neodbytné jako nutkavé močení starých lidí nebo průjem. Nechcete, ale musíte!
Když mě chytne psavá, tak večer neusnu nebo se ráno brzo vzbudím – a to tak ráda spím! Při „psavé“ nejím – a to jsem tak ráda jedla! V půl čtvrté ráno se nakonec vylámu z postele a píšu (je to vůbec zdravé v našem mrazu v pokoji vyletět z teplíčka a sedět u počítače)?
Znáte to – máte problém, stane se tragédie. Člověk blogařský má snahu dostat na blog každý problém, apoň já to tak mám. Vymluvit se z problému, smutku, svěřit se, odpustit sobě nebo někomu, žádat o radu.
Když nastane problém a svěřím se, dostávám radu: Neumíš? Aspoň to zkus! Zkouším, vztekám se až nevidím očividné. Tehdy zasahuje můj nejpozornější – sedí mi za zády a VIDÍ, napoví, povzbudí, přikáže hromovým hlasem a já konám, přestávám zmatkovat. Pak se to podaří. Díky mému chápavému nej… I malý úspěch je jako morální masáž – uvolní, povzbudí.
Kitty