Usínací rituály

Já k usínání kromě absence napětí kolem psaní článků na blog mám atributy…
Je to v první řadě kvalitní rouno z ovčí vlny. Je pozůstatkem prvního nákupu ještě z pionýrských dob předváděcích akcí. Tehdy jsem tam byla sama a nechala jsem se zlákat předvedením. Zakoupila jsem celou sadu – zdravotní matraci s přišitou kožešinkou na jedné straně a druhá byla pro letní spaní, Královské rouno a k tomu byly dva polštáře, všechno mi to potom dovezli zdarma (dokonce řidičem byl můj někdejší žák-učeň). Druhou sadu pokrývek jsem objednala Pepínovi k narozeninám, silou mocí se bránil něco takového pořizovat. Zdarma to přivezli i včetně výslovně neobjednané matrace – jenže jak by on to mohl prodejci udělat, koupil i tu matraci.
Na čem spát mám. Rouno si přetáhnu přes hlavu jen s malým otvorem na dýchání. Dále mám krásné noční košile se širokými rukávy. Ty jsou důležité, protože si do nich při usínání zabalím celé ruce. Většinou mám studené prsty, tak si je hezky do měkoučkých rukávů usalaším, zahřívám dechem, to se to usíná.
Z rozpáraných kožešinek jejich nepoužívaných kožešinkových polštářků jsem si udělala kutloušky na studené nohy, přišila jsem je na dolní konec rounečka a nohy v nich mají bájo.
O spacím polštářku mezi kolena jsem už psala. I o válečku-miláčku, co nedělá vrásky pod krkem.
Jenže – co je to všechno platné, když na mě přijdou nápady! I kdybych zívala na celé kolo, musím znovu a znovu vylízat z betle, šahat po podložce s pamatovacím papírem a propisce. Po čtyřicátém zapsání nápadu stejně musím k počítači a psát a psát! A to stejně ať je to večer nebo ráno!
Na co bych nalákala svoje blogové přátele než na kvalitní a hlavně nezaspané nápady na články? Nemám pravdu?
Kitty