Dvě návštěvní knihy

Změnila se tvář mého blogu. Není to ani tak dlouho. Přibyla mi nová návštěvní kniha…
Všímala jsem si návštěvních knih na blozích svých blogových přátel. Líbily se mi. Přitom jsem netušila, že pořízení vlastní knihy není o drahých penězích. Že krása knihy záleží na umění. Opravdu na umění. Na umění orientovat se v dovednostech kolem vzhledu blogu.
Mám dvě titulní stránky pro návštěvní knihu. Každá je jinak hezká a nápaditá, má svůj ráz a historii. Přišel čas a já jsem si všimla poznámky blogařek, že mají novou návštěvní knihu díky jedné z nás. Nezaváhala jsem doslova ani minutu. Okamžitě k ní letěla moje skromná prosba, jestli by se mě neujala a nepomohla mi taky. Teď už ji znám líp, mohla jsem předpovědět, že pomůže. V návrhu bylo, že by mi ji mohla udělat sama, mám to ale napřed pod jejím vedením zkusit sama.
I o tom jsem psala. Jak krušný a drastický byl můj zápas o vůbec nějakou titulní stranu návštěvní knihy. Jsem víceméně blogový technický antitalent. V novotách se neorientuju, nechápu, bojím se experimentovat. Řadu věcí vůbec netuším. Podle toho to vypadalo. Nebudu se opakovat, mám o tom několik článků. To byla věc!
Proto mě dnes na vycházce napadlo i toto:
Je možné mít na blogu dvě návštěvní knihy?
Ptám se proto, že je mi líto neukázat moji prvotinu. To, co jste viděli v prvních dnech po jejím zkušebním zveřejnění. Po řadě návrhů přiletěla kniha a ta měla troufám si říct originální titulní stranu. Kdo jste nečetli článek o jejím zrodu, ty zde znovu potěším historií její tvorby.
Pomáhala mi Danica – není možné nevzpomenout na její vzácnou ochotu. Ze svých fondů mi posílala zprvu písemné pokyny, co kam napsat, aby… Nechápala jsem úplně vzorově. Sledovala moji naštvanost a beznaděj. Nakonec navrhla, že to bude dělat sama a já jen schvalovat a připomínkovat. Ze svých bohatých zdrojů posílala hlavičku na blog s diviznou, pozadí a tak. To mi šlo, zde se dalo jen chválit a bylo to jednoduché.
Napínavější byla ta titulní strana. Přilétaly sýkorky na pozadí, to šlo. Na titulku naskočil papouch v kombinaci se sýkorkou, pak s více sýkorkami, ptačí budkou. Po žádosti, jestli nemá psíka, najednou přiletěli hned tři nad sebou, včetně dřívějších sýkorek a papoucha v jednom obrázku. Vyvažovala jsem, co se k sobě hodí a nehodí. Naposledy jsem se zeptala, jestli tam nemá nějakou starou babku a třeba i dědouše, jsme s mým nejmilejším povedená dvojka. Měla. Od prvního zhlédnutí jsem zajásala. Seděla tam stará babka u počítače s kapkami potu, jak zuřivě datluje. A před ní stál poohnutý proplešatělý dědouš v trenkách po kolena ve vasilu, jak se poťouchle pousmívá (to poohnutý a pousmívá tam patří, to napadlo každého, kdo to viděl)! Skvostné. To fakt nemělo chybu.


Po zjevení se knihy jsem jásala. Zároveň přiletěl mejl a hlásil, že Danica se úžasně baví. Ale taky to, že celý den nebude dostupná – asi kvůli mému harašení. Jak ta se mýlila! Vlastně nemýlila, ona přesně věděla, že se trefila, že to s nadšením vezmu. Odepsala jsem jí, že nevím, jak to lidi přijmou; ale taky, že troufne-li si na zveřejnění ona jako autorka, náramně ráda to beru!
Teď mám návštěvní knihu decentní, krásnou, úhlednou. Je však jedna v řadě. Neni originální. Skoro bych byla raději, kdyby se říkalo:
„To je ta blogerka s bábou a dědkem na titulce návštěvní knihy!“

Ptám se teď bez dvojtečky – mohla bych mít na svém blogu obě návštěvní knihy? Pokud ano, využila bych možnosti ankety a zeptala se vás. Otázka by zněla:
„Která kniha ze dvou předvedených se vám víc líbí?“
Bylo by zajímavé vyzvat potom vás, abyste mi psali vzkazy a pozdravy do knihy, kterou vnímáte jako pro mě typičtější. Tipnete si, ve které knize by bylo víc psáno? Samu by mě to zajímalo. Co Vy na to?
Kitty