Nešikovnost nebo metoda?

Jsem citlivá na češtinu. Mám opravdu ráda hezké české tvary…

Používám ale s oblibou i jen „moje“ slova, beru je jako češtinový „těsnopis“. Kdo mě zná ví, že normálně by mě hodně bolelo je použít, já je ale záměrně využívám. Máme to smluvené. Ví se, že bych je nikdy nepoužila při dobrém duševním zdraví, proto je používám jako nadsázku, „mezi námi“.
Věřím, že kdo častěji čte moje články už je zná jako moje a nediví se. Poznáváte je a už se nad nimi nepozastavujete.

Nemám ráda cizí jazyky a odrazuje mě jejich užívání, i když kvůli práci s počítačem je to nutné. Používám proto tato slova ve tvaru otrocky českém. Místo „underground“ jsem dnes použila „andrgránd“. Proto v mých článcích můžete potkat „dýdžeje, týnejžra…“. Používám je cíleně, jsou mým protestem proti globalizaci v jazycích. Jsem češka a když takové slovo už v češtině je, použiju je. A použiju je, i když v češtině třeba není. Pro mě je, takto slyším to cizácké. To je jeden případ.

Dalším případem je užívání slovíček, která jsou „jen mezi námi“. Stane se, že někdo někdy řekne něco nesprávně a mně se to zalíbí. Když jsem je použila ve svých článcích, možná jste zaváhali, že jsem asi udělala chybu. Neudělala! Proto píšu tento článek. Je to „můj!“ výrazový prostředek. Berte tento článek za jakousi omluvu za domnělou nešikovnost. Teď už víte, proč jsem ho napsala. Možná ho uvedu „uvozovkami“. To abych pro nezasvěcené nebyla tak za „pitomu“. Jako příklad bych uvedla třeba „vyčerpe“, „zapřemyšlovala jsem“, „naláču někoho“ a tak…

Berte to prosím jako můj „samoznak“. V těsnopise si každý těsnopisec dělá nějaké své znaky, které má jen on sám. Některé těsnopisné znaky jsou krkolomné. Takový krkolomný znak si každý může ještě zjednodušit jenom svým znakem, čili samoznakem. Každý si svůj těsnopisový záznam přepisujeme sám. Právě pro konkrétní samoznaky, které jsou jen moje. A tak když uvidíte třeba jazykovou „nešikovnost čili můj samoznak“ nebo jen pro mě typický náhodný výraz, budete už vědět. Děkuji za porozumění.
Kitty