MDŽ a černý chléb

Je den po MDŽ a zaplať pánbůh za to. Máme černý chleba…
Bereme tvrdý chleba na krmení pro králíky a slepičky. Bereme ho přímo z pekárny. Dnes jsme jeli do města pro další dávku tvrďáku. Už ho bývá nedostatek. Lidi prý to berou jako blázni. Nedivím se, někdy je ještě teplý, i když nepovedený. Naše pekárna dělá chleba z kvasu, proto je její chlebíček k jídlu ještě třeba i po týdnu! Už jsem psala, jakou paseku v autě udělá sice rozpraskaný, ale k smrti atraktivní voňavý chlebíček!
Abych se vrátila k tématu. Je den po MDŽ a dnešní chleba na krmení má hezkou černotmavohnědou barvu. Tuším, že zásoba černočerného božího daru možná nějak souvisí se včerejším svátkem žen. Chlebíček se peče v noci. No a v noci po MDŽ se zkrátka nezadařilo. Nevím to, ale možná kolektiv slavil Den žen tak vehementně, že jim chlebíček trošku potmavl. Dělala jsem měsíc v pekárně, vím svoje. Pekaři jsou taky lidi. Prý do „tohoto“ chleba prostě dali hodně perníkového koření, proto že je tak tmavý. Chachááá! Neznám chleba s perníkovým kořením. Že by se pekařova ruka s kořením utrhla? A zrovna s „perníkovým“? No, moje lepší já ho ochutnalo a chválilo. Kůrka tmavá, propečený dobře. Samá chuť. Určitě mu nějaká patka zůstane za nehty. Ale ať, aspoň vím, že se peče taky perníkový chleba.
Králíčkům a slepičkám to bude doufám jedno. V dobře propečené kůrce je hodně vitamínu B, to nám živočíšci porostou! Škoda, že hodně bochníků půjde na krmení bez tmavé kůrčičky. Tuším zase, že Pepíno bude chodit tak dlouho „okolo“, až už žádná kůrečka z osmi bochníků nezbude. No bóže, je to chleba na krmení!
Kitty