Antibiotikum!

Včera večer jsem musela na WC, které máme v kotelně. Zjistila jsem, že je tam bílá stěna dýmu, jak se kouřilo z kotle. Při úkonu jsem se vyloženě dusila. Napadlo mě – tak to asi vypadá v plicích kuřáka…
Představte si, že stejně jako člověk potřebují i jeho plíce vzduch s kyslíkem. Nastane ale situace, že plíce musí fungovat – z přijatého vzduchu dopravit kyslík do krevního oběhu. Přitom dostávají stálý přísun vzduchu silně otráveného dýmem z tabáku nebo smogově znečištěho. Co se stane? Jak mohou dopravovat kyslík, když v dýmu je ho minimum a ještě chemicky navázaného na zplodiny hoření!
Kdo to znáte a prožili jste si to víte, jak je to tristní. Stejně intenzívní byl pocit, když mi zahořel olej na pánvi a musela jsem zasáhnout, aby plameny ztratily svoji základnu. Musela jsem nějakou chvíli pobýt v dusivém dýmu. A tohle mají chudáci plíce po celý život kuřáka. Nemohou zadržet dech, případně si dát přes pusu cokoliv, co by přísun dusícího dýmu oslabilo. Kouř z cigaret a podobných médií je ANTIBIOTIKUM! Něco proti životu!

Po plamenech z hořící pánve zbyla na stropě tmavá skvrna sazí a mastných zplodin. Dodnes se mi nepodařilo ji odstranit. Obílený strop budeme muset důkladně oškrabat a znovu obílit. To půjde relativně snadno. Další dávky sazí se nedostaví (snad). Léty zanášené plíce tuhle proceduru nemohou dostat. Snaží se chudáci zpočátku pomocí řasinek usazeniny vypudit. Určitý čas se jim to daří. A pak nastane dušení. Doslova a do písmene. Životadárného vzduchu je málo a dým je dodáván stále. Nejen dým, ale i zplodiny hoření. Ani se mi nechce o tom psát. Chudák orgán dýchání!

Znáte kašel kuřáků? Slyšeli jste už někdy kašel dlouholetého kuřáka? Tak víte, že to je zvuk pláče plic a celého těla. Kuřákovi za jeho zlozvyk ranní dusivý kašel přeju, může si za něj sám. Ale trápené plíce, přidušená krev a všechny tkáně – kdyby měly pořádnou hůl, ty by připomněly kuřákovi, jak je týrá. Ale nemají ji a za celý život se nemohou ozvat protestem až na ten strašný kašel. Divíte se, že se jednou vzdají?

Kouřila jsem sama asi deset let, ale skutečně málo. Pak jsem ze dne na den přestala. A zajímala jsem se, za jak dlouho přejdou následky desetileté otravy mých plic a organismu. Za PĚT LET! Pět let se v mých plicích větralo, pět let narůstala poškozená sliznice, pět let se regenerovaly řasinky. Za pět let se při přísunu normálního vzduchu moje jen málo zasažené plíce zotavovaly.
Už dvacet let dýchám vzduch. Teď dokonce na Vysočině, kde vzdoušek přímo zvoní, jak je čistý a nasycený kyslíkem. A touto úvahou činím pokání. Pokorně se omlouvám svým plicím za příkoří zadýmování při kouření. Současně mám krásný pocit při hlubokém nádechu jarního vzdoušku. To si silný kuřák nemůže dovolit. No – dovolit si to může, ale zhroutí se v záchvatu strašného pláče svých plic. O ten krásný nádech jsem bohatší. I my všichni, kteří netrpí zlozvykem kouření. Jsme bohatší o svěží barvu svých líček. Nenechme převládnout pitomý návyk nad vonným dechem, krásnou pletí a lehkým ranním vstáváním. Nedávejme šanci kuřáckému ANTIBIOTIKU! K tomu nám dopomáhej zdravý rozum.

Kitty