Vertikutátor

Máme vertikutátor, heč!

Před domem máme asi tak pět metrů trávníku, pak silnici a za ní obecní rybník. Znalci proletí hlavou situace. „Tráva“ přímo před domem musí být pořád přemokřená a je mu jasné, že bez větší péče plná mechu. Na mech možná i v této situaci je účinný vertikutátor. Před asi čtyřmi roky mladá od sousedky si nechala zrekonstruovat zahradu, aby její vzhled byl atraktivní a pohledný. Je to účinné, závistivě vzhlížím k úpravnému místu. Hodně práce zde odpracovala i šikovná majitelka, odborná firma na trávníky odvedla skvělou práci. Zde se taky hrdinsky prosadil právě vertikutátor. Kdo neví, co drobný strojek dělá – prokrajuje noži nebo dráty trávník v povrchové vrstvě nebo rotující válec s dráty na obvodu vyhazuje mech z trávníku mechanicky. A už jsme u dnešního tématu.

S naším štěnětem chodím na louku za našimi, kde se pořádně vyblbne, vylítá a vyprázdní se. Je nadšená, proto jí už dopřávám svobody pohybu. Na vodítku ji dovedu asi sto metrů a vypnu. V posledních dvou dnech jsem jí dala náhubek, aby mi v terénu nežrala fuje lesních zvířat nebo i jiných psů a koček, kun – je tam toho dost. Z dálky jsem už nemohla zasáhnout, píšťalku na přivolání jsem ztratila (o tom ještě napíšu). Pro pohyb mezi lidmi nebo k veterináři musí být na náhubek zvyklá. Kdo víte, co je to učit psa (štěně)! na náhubek, už se určitě pousmíváte. Včera to tak bylo – klubko válející se v kotoulech či rotující, se snahou zbavit se omezujícího a kudlícího náhubku. Stálá kontrola s odměnami udělala své, dnes už to bylo lepší. Ale zpět k vertikutátoru.
Jdu po louce, kde je většinou sama. Jezevčík Astor od Marty už se jí vyhýbá, tak se může klidně rozběhnout. Bude aspoň dobře rostlá a doma je pak klid. Tak já jdu, pozoruju její pozici a činnosti, občas se obrátím o sto osmdesát stupňů, aby zase začala bejčit. Když můj manévr zaznamená, zapne forsáž a jako dělový náboj letí jako blesk do nového směru mé chůze. To miluje a já jí to v průběhu procházky bohatě dopřávám. Dnes měla náhubek a už ho docela přestala vnímat. Každou díru od myší zaznamenala, hrnula nosem po jejich cestičkách a nakonec se dala do hrabání. To knírači dělají úplně nejraději, určitě v ní bude převaha kníračinky. Dnes provertikutátorovala hromadu myších děr, louka je dobře provzdušněná, i když myšičky chytit nemohla.

A já jsem měla čas na svůj „aspoň jeden dobrý skutek denně“! Po minulých větrných dnech a narušeném povrchu cílových remízků je louka plná igelitových jednolitrových pytlíku od modrého mléka – starší blogaři znají. Vrstvy vyřezaných remízků byly z doby před čtyřiceti lety, podle těch typických pytlíků. Pokácené nálety, odvezené skládky a srovnaný povrch uvolnily lehké předměty a ty já teď sbírám, než se náš pes vylítá. Včera jsem ze tří vycházek donesla v ruce tři bakule igelitů a dala jsem do pytle s umělými hmotami. Večer jsem to vynesla a dnešní ranní dávku jsem už zanesla rovnou do kontejneru. Každý krok naší psice dobrý, doma potom leží a je klid.
Moje rada pro hubnoucí – pořiďte si štěně, křížence hrabavých plemen, a máte jistotu, že zamechované prostory budou provzdušněné. Nepotřebujete na to drahou trendy techniku. Stačí myší díry s čerstvým myším pachem a dílo je pečlivě zvládnuté. Nemusí do louky a trávníku přijít chemie „mechostop“ ani modrá skalice. Uvažuju, že Betty pustím do zahrady. Děr od myší po zimě je tam dost. Co na tom, že při sečení přijdeme o kotníky. Určitě budou díry i pod stěnou osmi zákrsků s mulčem z našich kůr po řezání dřeva. Je mi jasné, že v tom případě budu rotovat já a s hrábkami provozovat zdravý pohyb. Čeká mě denní shrabávání kůr zpátky pod stromy, v tom jsou mistryně světa naše slepičky, když se dostanou do zahrady. V budoucnu budu mít zdravý pohyb. On není lepší prostředek na slimáčiska než slepice v zahradě! To mi poradili a můžu potvrdit – je to pravda, akorát se nadřu o mnoho víc. Ono sekat trávu plnou rozházených kůr není žádná slast. Trávu v zahradě seká Pepíno kosou, ekologicky, tiše. Mašinou seká až velkou louku – o lovení slimačisků při sekání louky jsem už jednou psala!

Život není peříčko…
Kitty