Chci adoptovat babičku Maňasovou!

Chci si adoptovat babičku Maňasovou…

Přečetla jsem si článek o neslavném konci jednoho agresivního kohouta. Nadšená jsem po pár článcích skončila úplně okouzlená u pletených slepiček dokonce na ratanových hnízdečkách. Před Velikonoci – zrovna včas, abych se do něčeho takového taky pustila. Bohužel – tohle hejnko mě přimělo bádat, jak na to. Asi skončím po půlnoci, protože takových „šikulek“ i podle komentářů pod článkem je víc. Letos si dávám závazek, že něco podobného ukutím. Jsem sice spíš na vyšívání a drátkování, ale nechám si poradit a půjdu do toho. Vždyť takových slepiček jsem v době velikonoc vidívala za svého mládí.

Nebo – nemohla bych si babičku Maňasovou raději adoptovat? Jsem důchodkyně, „mám málo času“. Háčkovat i plést jsem se naučila kdysi v mládí, nikdy jsem to moc nedělala. Tahle krása mě ale uchvátila. Kdo mne znáte víte, že jsem spíše mistr na to, že „bych to udělala“. Ale občas se zaseknu a něco ze mne vypadne. Pár ručních prací už mezi přízní koluje, ale opravdu jen pár. Kdybych si adoptovala babičku Maňasovou, dělaly bychom spolu, ona by určitě ráda poradila a slepičky na velikonoce bych měla určitě.

Babičko Maňasová, nechtěla byste mi vést ruku? To by se to tvořilo! Nakonec by z toho něco bylo. Avšak – teď jsem zde dala veřejný závazek, proto bude mým garantem a dozorem a arbitrem Mařenka. Požádám ji, aby mě donutila k tvoření slepiček na Velikonoce. Na letošní Velikonoce 2011, protože mám sklon odkládat. Tohle tedy nebudu ani moct odložit, když dávám slib nejen vám všem, ale i sobě a Mařence.

Do velikonoc je dost času. Do té doby se třeba zmůžu i na digifoťák a fotky mých výtvorů uvidíte i vy. Za černou fotku bez výtvorů bych se musela hanbou propadnout. Snad mě babi povede svými radami v nejistotách kolem tvorby slepičí dekorace. Jinak – ať se propadnu do Západního Německa…

Kitty