Máme malou utíkalku

Bettynka se předvedla…

Už jednou jsme nechali naši Betty, štěně nalezenečka, samu doma, když jsme museli odjet. Docela to šlo, tehdy bylo jen drobně hrabáno pod vraty dvora. Dnes jsme jeli tak na tři hodiny. Odjížděli jsme klidně; když jsme zavírali, seděla na známém kabátě s hračkou a kostí na hraní a kousání. Za hodinu a půl jsem měla telefon. Volala sousedka Blanka, že na vsi běhá pes, jestli jsme někam jeli, že to vypadá na Betty. Byli jsme v obchodňáku, tak jsem ji požádala, aby ji chytla a vzala k sobě. Z dalších nákupů už nebylo nic, vyřídili jsme nákup bramborové sadby a letěli domů. S obavami jsme čekali rozebraná vrata, ale skoro nic vidět nebylo. Jasně, odhrabala rozmoklou půdu a jak je malá, tak byla venku hned. Byla u sousedky – když jsem si pro ni přišla, řekla mi, že už ji nikde nenašla. Ale ona se prohlásila; jak mě slyšela, skočila zevnitř až na okno a to je víc jak metr. Takže mám jistotu, že by daleko neběžela. Varovala jsem Pepína, aby ji nebil, protože by nepochopila, proč dostává. A já začala přemýšlet. Ani jsme ven hned nešly.

Máme doma odrostlé štěně, které kdovíčím předtím prošlo. Paní je prý naučila povel „místo“ a „zůstaň“. U nás má jiné místo a na povely zatím moc neslyší. Rozhodně je nemá zažité a na nás zkouší, co si může dovolit. Takže – začínám zase studovat, jak na štěně. Jenže tohle už není štěně. Budu muset začít od začátku, s povely doma. Na vyvenčení jsem pro přivolání začala dnes s píšťalkou, to taky bude trvat, zatím ji učím na náhubek, aby nežrala kdeco po srnkách a psech.

No, každý nějak začínáme. Ona byla maličká, když byla štěně, kdovíjak se jí věnovali a jaký měla život. U paní před námi byla měsíc a něco a nemohla se jí věnovat, jak bylo třeba. Teď nastupuju já. Držte mi palce.

O dnešní příhodě jsem nechtěla ani psát, ze začátku jsem to cítila jako prohru. Ale ono to jít musí, jen postupně a podle moudré knihy se to musí podařit. Musí, pro ni i pro nás a naše okolí. Před domem jezdí auta, chodí děti a dospělí, nemůže obtěžovat a divočit tak, aby se jí něco stalo. Bude na nás a hlavně na mně, aby dostala výcvik. Aby se nebála, když oba odjedeme. Je to ještě krátce a ona ještě nemá návyky a jistotu, že když se vzdálíme, zase se vrátíme. Nevíme, co si prožila… Ale asi nic moc špatného. Útěk v tom byl, protože se vsákla k paní Marii. Snad se stala obtížným vánočním dárkem, nebo se lekla dělobuchů a ohňostroje na Silvestra. Nevím. Vím jenom, že nám všem začíná pracná etapa vychovat rozcapence mlaďocha k obrazu samostatného psíka. Moc času nezbývá, podle znalce táhne desátý měsíc.

Dnes to byl úlek. Zítra nám začne práce na učení se životu. Budeme se učit všichni. První jarní den nám přinesl jen takové to „tytyty“, že na sobě musíme pracovat všichni. Od zítra začne akční jaro. A že bude patřičně akční, to jsme si jisti. Na konci výuky musí být použitelná psí dáma, která se umí chovat a neublíží si. Je to na nás. Tohle jaro začalo opravdu napínavě. A co další dny? Jdeme do toho!

Kitty