Nový čas

Dnes je neděle 27. března 2011 a probudila jsem se zvlášť brzo…

Probudil mě pohyb. V průběhu probouzení jsem vnímala, že vedle našeho letiště je živo. Můj bytný už skládal peřinu na denní způsob, potom odešel. Koukla jsem na budíček – čtvrt na šest. Co to dělá? Je mu špatně? Byl to hodně brzký čas na vstávání. Po chviličce jsem se vyhrabala a zašla do obýváku zeptat se, co se děje. Prý nic. Musí vstávat, aby všechno stihl. Bylo moře času, on ráno pouští slípky a než se pak obleče k odchodu do kostýlka. Zalézám do betle; já vstávám až v půl sedmé, kdy mi zazvoní budíček. Ještě poslední pohled na budík a zavírám oči.

Už jsem pořádně nezabrala, za chvilku slyším odbíjet jeden úder, to bude půl šesté. Stejně mi to nedalo. Nakonec jsem zdřímla, ale hodiny jsem bít slyšela. Podvědomě počítám kukání – sedm. Něco není v pořádku! Jak to, že sedm. Na budíčcích v dohledu je šest!

V hlavě mi to šrotí. To není možné! Co se to děje? Všude spořádaně ŠEST. Nedalo mi to. Vylámu se z postele a jdu do obýváku vyšetřovat, co se děje. Tam se ptám Pepína, jak to, že hodiny bily sedm hodin?! Pak mi padne pohled na hodiny v obýváku. Je na nich něco přes SEDM hodin! Pepíno se uculuje a mně to začíná pomalu zapalovat. No co, je tvrdě před devátou, a já sova se mentálně budím v devět hodin. Pane bože, no jo!

Můj skřivánek dnes už od rána funguje podle LETNÍHO ČASU. Už večer zaregistroval, že dnes ráno bude všechno podle letního času. Já ne. Vždycky předtím jsem to věděla z televize a rádia a bylo mi to jasné. Už večer jsem přeladila všechny hodiny, hodinky, budíčky a diář na letní čas. Ráno jsem vědomě vstávala podle nového času, všude to už bylo. Ale včera večer jsem se rozčílila a vletěla do postele hodně brzo, na informace z médií ani nedošlo. Protože…

Protože jsem vyplnila sčítací archy už dřív a tohoto večera jsem mínila sčítací formuláře odeslat internetem. Jak jsem bohorovně sčítací komisařce nahlásila. Ještě večer jsem hodila slovo se sousedem, internetu a podnikání znalým. Jestli už odeslal sčítací archy internetem. Prý ne, donese to na poštu. Nic mě nevarovalo, víc se o tom nešířil. Já večer nakopnu PC a mínila jsem to odeslat – řádná občanka povinnosti znalá. Jenže ouha. Začalo mě to informovat, že ke stažení formuláře musím to a to, ale napřed zkontrolovat, jestli mám „program Adobe 9 a vyšší“, protože jinak mi to fungovat nebude. Zkoukla jsem, mám osmičku, proto mi program www.scitani.cz zdarma stáhne devítku. Objemný program jsem si stáhla, trvalo to kolik minut. Ještě před instalací další informace: možná bude potřeba vyřadit na chvilku antivirový program, dál je třeba nainstalovat prohlížeč Google, nějaký jazyk Jawa script. A už jsem v tom jela. Google se mi tam sám nějak dostal na lištu a žádal instalaci Google jako domovské stránky!!! To jsem morálně odmítla, můj prohlížeč IE už mám zmáknutý – další prohlížeč NEE! Těžko se dal odstranit, to mě naštvalo. Stránka formuláře byla vidět, ale fikaně pod těmito příkazy. Zkoušela jsem napsat heslo z mého formuláře vpravo i vlevo, přes různá varování z nezabezpečeného stahování stránky…se mi to nepodařilo. To už jsem pěnila. Poprvé zaznělo: dáme to na poštu, to nejde! Tak ještě další kolečko všech instalací a pokusů. NEE – tak ať mě všichni ve statistickém úřadě s novotami milujou!

Plná zlosti nad nezdarem slíbeného odeslání sčítacích archů internetem jsem všechno odinstalovala a PC vypnula. Já stará rachotina jsem sčítací komisařce tvrdila, že jsem přece nějaká pružnice, odeslat to po netu je přece brnkačka! Teď budu za blbku. On soused asi věděl své a tak mě nevaroval. Co kdyby se to MNĚ podařilo o zase on byl za blba! Chlapi jsou ješitní a já ho mám dodnes za svého počítačového guru.

Vidíte, jak je dnešní článek plný smajlíků? Protože jsem utrpěla počítačový i mentální neúspěch. A události hned ráno? Nedostatek včerejších informací a nepříprava na ráno zavinila můj ranní trapas. Zeptat se Pepína, co se to děje, jsem šla kolem kukaček. Kdybych na ně koukla, uviděla bych tam SEDM hodin! Jenže ještě rozespalá jsem se kolem nich prosmykla a došla si pro „takyinformaci“ od mého šibala Pepína. Tentokrát byl king, protože se mu podařilo pořádně mě doběhnout. Mohl si to spočítat, protože procedura přestavování všech hodin včera neproběhla, já ráno mentálně „před devátou“ – to mohlo dopadnout přesně tak, jak to nakonec dopadlo. Spolehlivě! Asi se dobře bavil, to si živě představuju. Ach jo, ty novoty na internetu!

Aspoň že to mám na co svést!

Teď snad jen poslední informaci. Příští týden budeme předělávat elektriku v celém domě! Už delší dobu nám poblikává světlo, vypadává televize i počítač. Odešla mi základní deska počítače, každou chvilku zhasne telka – je asi něco špatného v domě našem! Proto zde včera byl odborník a zítra nastane něco jako stěhování, malování a vyhoření v jednom. Celý týden bude nouzový stav taky v mém psaní na net. V klidu psát nebudu moct, stejně by to za moc nestálo. Všechno šťavnaté, co se uděje, popíšu AŽ…

Držte mi palce. Co je dnešní trapas proti příštímu týdnu! A to ještě se děsím, že nakonec zjistíme, že příčina nestability elektriky je v něčem jiném. Podle zákona schválnosti – když něco může být jinak, tak…

Kitty