Proč jsem taky nepsala

Od úterka 5. dubna do pátku 8. dubna jsme „sekali elektriku“ v našem domě. No my sami ne, pracovali u nás výborní odborníci z firmy Vaněk z Dešova. Opravdu výborní, byla radost je pozorovat…

Ale než to všechno skončilo! Museli jsme uvolnit stěny a prostory domu, aby se dalo rekonstruovat. Skoro všechno jsme vynesli do garáže a vedlejšího stavení. Takže – něco hledat v kabelách bylo pak velmi těžké. Teoreticky šlo psát na počítači už od středy. Bedna počítače zůstala omylem na stole ve středu dění. Monitor podle rady zabalený do igelitu a prostěradla jsem přinesla z garáže. Pak jsem se na torzo počítače mohla dívat. Dívat – nenašla jsem klávesnici, myš a reproduktory. Ty byly NĚKDE v NĚJAKÉ kabeli, tašce, pytlíku. Proto jsem dělala cesty k Mařence.

Už včera jsem našla všechno, milý nezničitelný Pepíno mi to naservíroval a zapojil, mohla jsem se přihlásit a psát. Teoreticky – jen pro omluvy a konstatování toho, že ji mám. Při orlunku PO celé akci jsem objevila přípravy ke knížce o křečcích.

Škoda, že jsem si nedělala poznámky! Hledalo se hodně, hledalo se ledacos. Mám zvyk si zdokumentovat foťákem, jak všechno vypadalo PŘED akcí a potom stav PO skončení. Foťák před stěhováním ven jsem vyndala z krabice, kde bývá, abych si ho dala tam, kde ho potom najdu, až bude potřeba fotit. Logicky tam, kde ho budu hledat. Jenže jsem zapomněla, které to logické místo to je! Potom jsme oba zoufale hledali ve změti kabel. Do ruky se mi dostal přesně v okamžiku, kdy bylo vysekáno a zazděno, ještě s elektrikáři na žebřících. Úspěch měl Pepíno, láska moje neúnavná. Kutal a kutal, až jsem uviděla jeho zlatou ruku, která mi podávala můj foťák. Hóódný!

Další akce probíhaly průběžně po celou dobu. Léky jsem taky vyndala z kabely s ostatními léky, a zase: abychom je snadno našli. Logicky jsem je dala někam, kde je snadno najdu. Stejně tak kazeta s jeho holením – přišli jsme na ně dnes ve skříni, kam jsem denně chodila a měla je tak na očích. Jenže tam obvykle nebývají, proto jsem je ani nevnímala. Přišla jsem na to, že je nejlepší si vyhradit jedno místo a tam pak dávat vše, co se musí najít. V našem případě – co jsme při zdravém rozumu dali do zásuvky v lince, tím jsme žili a běžně našli. A vůbec nejbezpečnější byla kuchyňská linka – tu chlapi jen odstavili a v ní bylo všechno, co jsme potřebovali.

Hlavně že už je to za námi. Moudrá jsem až teď, to se mi to radí. Třeba to někdo využije. Nikomu nepřeju kutání mezi desítkami kabel věcí – ztrácela jsem humor i optimismus. Už je dobře. Pepíno mi byl posilou – bez nervů hledal a hledal.

Hlavně hodnotím Pepína za to, že každou vysekanou díru a drážku hned po zafixování elektrikáři zednicky zacelil. Můj podíl byl v úklidu a oba svorně jsme plánovali za pochodu, jak co bude, aby nám udělali funkční systém. Výborně hodnotím i přístup firmy. Mají zkušenosti, jsou ochotní a hlídají, aby se nám s novou elektrikou dobře žilo. Aby užívání bylo logické a moderní.

Jsme oba rádi, že je to za námi. Zase pomalu rozjedu normální psaní na blog. Děkuji všem za podporu a uznání.

Kitty