Nevěsty

Smutno je křečíku samotnému, řekla jsem si se záměrem to napravit. Obdařit našeho Artura nevěstou a dopřát mu potomky. Nový obchůdek, milá paní a moje žádost se daly dohromady za zmíněným účelem. Paní ulovila několik křečic a řka, že

„to bude asi podobné jako u králíků“,

jednu klidnou mi prodala. Že tak za tři týdny bude mít náš Artur partnerku k světu.

Je zřejmé, že ona doba nám ubíhala pomalu za občasného pokoutního pokukování na jejich aktivity. Vše se nám zdálo v pořádku. Až v době, udané odbornicí, jsme znejistěli. Artur ji napadal, ona mu hrozila výhružným postojem, ale žádoucím chováním partnerů se nám to nezdálo. Nakonec se začali prát. Posléze bylo zřejmé, že to už nebude paní křečková, ale plnohodnotný soupeř křeček. Museli jít od sebe na hodinu!

Vydala jsem se věc vysvětlit k paní odbornici. Verdikt zněl, že si křečka vezme zpět a vybere mi jinou samičku. Tímto postupem jsem získala od mladší odbornice jinou křečici. Jak možná tušíte – opět jsme si odnesli křečici a dopěstovali se z ní křečka. Artur získal jizvy, pozbyl iluze, hrst chloupků a možná víru, že zplodí potomky. Že zachová lidu chovatelskému rod krásně zrzavých okatých medvídků. Tomu jsme nakonec soustředěnou pozorností při vybírání samičky zamezili a svět pak ozdobilo jeho nadějné bohaté potomstvo.