Útěky I.

Útěky, úniky, opuštění ubytovacího prostoru a odchody našich lásek jsou stále ještě ve zneklidňujícím povědomí ať jsme kde jsme. Jsou stálé jako pobyt našich křečíků u nás.

Útěk nemluvňat při fotografování už znáte. Jak šel čas, nalezli Artur a Robinek metody k únikům a my postupně metody k jejich likvidaci. Lépe řečeno k likvidaci jejich následků. Dnes každý škrabot nebo šustivý zvuk nás přibije k podlaze. Strnulí nasloucháme a pátráme, jestli nejsou křečci na útěku.

Představte si pohodu večer. Končí televize a začíná možnost užít si spokojeného spánku. Náhodný pohled na odsunuté krycí sklo však neodhalí uvnitř akvária Artura! Výbuch nervozity a napětí – kdo zavinil?! Nastává pátrání ve stále se zvětšujících kruzích. Někdy byl utečenec objevený v kuchyni. Jindy v plynovém sporáku mezi plechy. Opět jindy si to právě namířil do vedlejších prostor – pod vanu, do nepřístupné šachty, do oblíbených škvír za plnou nábytkovou stěnou v obýváku. Ve škvíře za stěnou je bohatství různých antén, elektrických kabelů od televizoru, rádia, digivěže. Prostě ráj, který někdy i zachutná. Nájezdy za stěnu končí ohlodanými šňůrami. Oba přísaháme, že to zavinil ten druhý (můj muž nebo já). Kdo to zavinil, ten ho uloví! Nakonec oba klečíme na obou stranách nábytku a nadáváme.

Úniky z akvárka vrchem jsme řešili racionálně. Sklo jsme pojistili akulitem drženým příchytkami a sloupcem knížek. Ty knihy zde nesloužily ke vzdělání, byly zátěží všeho toho zajištění. Křeček na pítku má sílu a obrovsku snahu navštívit větší výběh – po bytě. A když se přece stane, že vše selže a křečíci unikli, nepátráme chaoticky. Nejprve obhlídneme jen tak zběžně okolí. Potom strneme a nasloucháme. Hned potom zamíříme za stěnu a odtud už je rutinně vystrnadíme dlouhou tyčí, původně uloženou ve sklepě. Nastane škrabání, tlučení a strkání do nábytku. Věc dořeší šťouchnutí zvířete tyčí. Křečour reaguje dotčeným pískáním, skřečením a kýženým opuštěním prostoru za nábytkovou stěnou. Tím zvítězila vyšší rozumová forma nad nižší! Plni uspokojení pouštíme tyč a hodláme uprchlíka odchytit. Než to domyslíme a uděláme první krok, potměšilý tvor si zamane a vrátí se zpět, odkud jsme ho v hluboké noci deset minut dolovali. Lepší podmínky mají dva lovci. Prvý dlabe tyčí za stěnou a naviguje druhého do okamžiku, kdy ten zahlídne zrzavou nebo šedou hlavičku. Tehdy se schová a kradmo nahlíží. Následný výpad buď znamená odchycení málem k zemi přibitého živočíška nebo taky otlučené klouby a zašustění za stěnou… A úplně nejsladší je taková akce půl hodiny před odchodem do práce!

Odměnou v případě úniku křečka je moment, kdy ho uvidíte a volně odchytíte právě v okamžiku, kdy se spokojeně sune podél zdi na cestě do obtížně dobytelných prostor.