Útěky II.

Stalo se jednou, že se nám zatoulala Lucinka. Samozřejmě naší vinou a k tomu ještě od mláďátek. Její ztráta by byla o to horší.

Prolezli jsme a proposlouchali celý jednopokojový byt. Poslech probíhá v jógové pozici kobylky, abyste byli dostatečně u země a mohli se orientovat podle šustotů a pohybů v prostoru. Nikde nic! Sluch také nepomohl. Konstatovali jsme, že je v konečné stanici. Tedy buď za oplechovanou sprchou nebo ve větrací šachtě. Pak lze buď rámusit za záchodovou mísou a dostat ji přes rozebraný sprchový kout do kuchyně nebo vypáčit díl umakartové stěny za plynovým sporákem a zkusit ji ze šachty vypudit do kuchyně nebo zase přes tu sprchu…

V tomto případě se stalo to druhé, ale jen tak, že se polekala a nějak se zaklínila mezi plechy v šachtě. Na naše zoufalé tlučení do plechů se začala ozývat. Po každém úderu zaúpění. Ona tehdy byla navíc ve tmě, neviděla nic a vlastně sténala hrůzou. My jsme stupňovali klepání. Ona bolestně odpovídala. Mysleli jsme, že je zraněná. Její hlásek tichl až už se neozývala vůbec. V hrůze jsme tedy vypáčili ten umakart, se štěstím ji zahlídli a jaksi ji po delší chvíli vyprostili. To byla úleva!

Proto úzkostlivě chraňte křečka před útěky v kuchyních, koupelnách a WC. Navíc – nebezpečí hrozí i ve kbelíku s vodou na WC, máte-li přes něj úklidový hadr. Hravě vyšplhá po hadru a může spadnout dovnitř, kde by se utopil.