Co kdyby?

Jsem psychicky postižená. Od nedávna…

Sledovali jste moje potíže s elektrikou, s psaním na blog, s poruchami blogu i počítače. Pořád bylo něco! Měla jsem snahu psát články na blog, stalo se mi to přímo potřebou. A od jistého času občas moje snaha procházela zkouškami. Stávalo se mi, že jsem psala, blikla elektrika a mohla jsem začít znovu. Protože píšu přímo do PC, třeba jsem ztratila jiskru vymyšleného. Škoda! Nešlo mi to najednou uložit. Škoda! Prostě zvykla jsem si na praxi stále po pár minutách (i po dvou! ) ručně ukládat. Po náhlém výpadku proudu se mi počítač zahlcoval množstvím načtených údajů až tak, že nabíhal třeba víc než minutu. Aby třeba vzápětí po načtení znova vypadl. K zlosti!

Teď pozoruju schizofrenní reakci. Počítač naběhne, můžu psát a psát a nakukovat do blogů a diskutovat a psát mejly, jak prsty ráčí. Můžu všechno bez mrknutí oka a elektriky. To všechno můžu. A přesto – jedním půločkem pořád nevěřím. Čekám, kdy zase obrazovka blikne. Kdy blikne až tak, že celý PC krachne. Kdy se budu znovu pokoušet najíždět, řešit zkrachovaný počítač – pořád dokola. Pořád žiju ve strachu, že zase…

Nechci to zakřiknout. Jede nám elektrika, nová elektrika nebliká, nevypadává nic. Je to už skoro dva týdny a já se pořád podvědomě obávám poruchy, potíží a zlomyslností vadné elektriky. Bože, jak dlouho ještě budu žít nežít s blogem bez obav?

Kitty