Jedinečné a neopakovatelné situace

Jsou situace jedinečné a také situace neopakovatelné. Rozdíl tu vidím…

Tu první prožívám dnes a jen dnes. Poprvé v životě (co vím) mám narozeniny přesně ve velikonočním pondělí a současně v této kombinaci poprvé na svém blogu. Popravdě jsem nepátrala, jestli je pravda to o narozkách a velikonočním pondělí. Rozhodně ale je to pravda o prvních velikonočních narozeninách s mým blogem.

A to neopakovatelné? Co už se určitě za mého života nebude opakovat? Všimla jsem si toho, ale došlo mi to až když už se to nedalo napravit.

V roce 2006 jsme dělali úplně novou střechu stodoly. Trvalo to asi týden. A přišel den, kdy tesaři dokončili vazbu. Možná že už byla hotová i síť latěk pro křidlice, to není podstatné. Večer, ještě než jsem šla spát, jsem si z verandy všimla, že přes dokončenou vazbu i střešní latě krásně svítí úplněk. Ani to ještě není podstatné, ale už jsem u jádra věci. V té chvíli jsem si uvědomila jen tak napolo, že zítra pokryvači střechu dokončí a znovu už takto měsíc neuvidím; že bych to jako neopakovatelnou situaci měla vyfotit. Právě pro tu předpokládanou neopakovatelnost. Nevzala jsem ale foťák a nevyfotila. A už to já normálně nikdy neuvidím (pokud by třeba neshořela – musím to zaklepat).

Vidíte rozdíl?

V prvním případě se něco děje samo o sobě a jedinečným se to stane proto, že si to uvědomím. Prostě se to stalo a já to vyhodnotím, změnit se to nedá, jen zaznamenat. Všimnu si kombinace událostí, které jsou a už vždycky budou neměnné, ve své kombinaci jedinečné.

Druhý případ je dynamičtější – mohla jsem vstoupit do děje. Chyba se stala tím, že jsem to neudělala. Tato událost už se v toku času za mého života normálně nezopakuje. Nová střecha určitě vydrží déle než je délka mého zbývajícího života. Pokud zase někdy v budoucnu budou měnit střechu, nebudu tu určitě já a pravděpodobně nebude zrovna v ten jediný den úplněk. A pokud by i náhodou byl, nebude tu někdo, kdo by si v ten jediný den před uzavřením střechy situace všiml, uvědomil si nevratnost situace a vyfotil ji. Proto druhý příklad nazývám neopakovatelný. Jedinečný by byl, kdyby stejná situace nastala a já ji vyfotila. Pak by fotku bylo možné opakovaně ukázat. Mohli bychom ji opakovaně vidět.

Důležité v této věci mi připadá být všímavý a také aktivní. Koukat kolem sebe a uvědomovat si souvislosti. Třeba je i popsat, upozornit na ně a případně vstoupit do děje, pokud to je účelné a potřebné. Kdybych si já dnes například nedala do souvislosti nebývale pozdní velikonoční pondělí s mými narozeninami a současně také prvními, ve kterých píšu na svůj blog. Tato situace je z těch jedinečných. Neopakovatelná by byla, kdybych o tom nenapsala. Teď už můžu dnešní jedinečnou situaci zopakovat třeba tím, že si o ní přečtu tento článek.

A třešnička na dortu této úvahy je co? No skutečnost, že mám přátele blogaře a blogařinky, kterým stojím za to, aby mi udělali radost a poslali krásné blahopřání k narozeninám; a ti, kdo vládnou technikou obrázků, i některý ze svých výtvorů. Ono to moc s filosofií tohoto článku asi nesouvisí. Ale všechno dohromady, o čem se tu píše, spolu souvisí. Aspoň pro mě. Proto dík všem gratulantům. Jsem ráda, že vás mám a znám. Můj život je o blog bohatší. A to je moc dobře.

Kitty