Zdroj a prameny

Byla u nás v „trní“ po léta skládka. Léta do zarostlého terénu okolní odkládali, co dosloužilo či co přebývalo…

Po ukončení digitálního katastru se letos na jaře v místě objevili vlastníci. Ve většině ďolíčku vyřezali nálety a trní. V dalších pár dnech hloubili jamky a do nich sázeli kolíčky japonských topolů. Dnes už většina topolů ukázala zelené prstíky. Měla jsem o jejich osud obavy. Měly začít svůj růst na suchém podkladu v suchém předjaří. Včera napršelo, jen tak trochu. Asi to chudáci topůlkové japonští ani nezaznamenali.V těchto dnech by mělo trošku zapršet. Jenže – je to blízko Suché hory, kde neprší.

To je ten zdroj. Skládku odklidili, byl tam v prvé řadě zdroj kovů: vysloužilé kbelíky, starý drátěný plot,, plechovky a různé nádobky. Majitelé to odvezli na hromadu a hasiči při sbírce železa to dostali jako příspěvek. Hned po odvezení obsahu se po okolí rozletěly papíry, igelity a plasty. Já mám teď trní cílem vycházek s Betty a taky mám pravidlo, že každý den musím udělat aspoň jeden dobrý skutek. Proto těžím z pramene suroviny, které zde ještě zůstaly. Zpočátku jsem chodila s plnýma rukama vlajících igelitů a sáčků od mlíka. My starší je dobře známe – modré pro „modrou vodu“ a červené od mlíka plnotučného. Dělala jsem si zacházku a plné ruce prázdnila do příslušných kontejnerů. Teď už tam jsou jen těžší plasty a železné drobotisko. Denně konám svůj „dobrý skutek“ s igelitkou se zbytky plastů, různých želízek a víček.

Docela se těším, až zdroj díky pramenům mých vycházek vyschne. Až viditelné rušïvé suroviny už „zdobit“ ďolíček nebudou. Už se to blíží, už to skoro je. Navíc tam začínají růst čisté shluky kopřiv. To se mi budou těžit kopřivy na sběr. I pro naše papu – dnes jsme měli kopřivové karbanátky, to byla dobrota. Dar čistícího se ďolíčku. Prospěch z mého konání mají sběrné suroviny, můj dobrý pocit i naše chuťové buňky. Karbanátky byly krutě zdravé – a dokonce i dobré: i Betta slupla přidělenou porcičku. Už umím uvařit dokonce i pro psa.

Kitty