Zlatá šňůra!

Dnes ráno nám praskla šňůra od předokenních rolet…

Bydlíme na Vysočině s převahou západních větrů. Když mohutně prší a západní vítr žene vodu na okna, mívala jsem o zábavu postaráno. Lítala jsem od okna k oknu a ždímala hadry na parapetech. O větrech na Vysočině ani nemluvím. Od těchto potíží nám odpomohly zmiňované předokenní rolety. Dobrá věc. Při vichrech a záplavě deště stáhneme rolety, odpadne rotování s kbelíkem a ani vichr nemá šanci. Pořádně stažené brání taky proti promrzání, je to znát.

Nechali jsme si udělat už vylepšené. Dřívější ve větru drnčely, naše už mají kartáčky a nedrnčí, neklapou, nehlomozí. To bylo v roce 2005. A dnes potřebujeme pomoc!

Po ránu jsem zastihla Pepína u nastartovaného počítače a zjistila, že hledá opraváře na opravu té přetržené stahovací šňůry. Pokračovalo to telefonáty – prezidentka firmy LOMAX, dispečer, bývalý montér. Jako pohádka o slepičce a kohoutkovi. Pro montéra jsem musela rychle schrastit, jaký to je systém a rok montáže. A zde se mi znovu osvědčily zápisy v PC, sešitech denních záznamů i přesná evidence záručních listů a faktur. Našla jsem záznamy – v texťáku v PC i obálku s účty a montážními listy v nejspodnějším šuplíku, v těch nejstarších. Zavolali jsme datum montáže, firmy a značky rolet.

„Páni, to je stará Lomaxka, to už se nevyrábí. Ale kdo a kdy vám to dělal? Jaký typ? „

Na třetí pokus jsem z texťáku vykutala informaci o datu montáže.Z něho jsem usoudila, kde budou potřebné doklady. Byly. Nebylo tam ale číslo faktury, to zase dodal sešit denních záznamů z roku 2005. Montovali to už dávno, teď už firma určitě není, je to starý typ, ale jsou prý zakázky na opravu zrovna těchto starých typů. Dokonce tam čeká i zakázka jedné paní, které kočička překousala zrovna tu šňůru. Objednají, zavolají…

Věřím, že se dočkáme. U nás jsou laviny těch starších rolet. Kvůli šňůře rozhodně plastové rolety za kovové měnit nehodláme. Můj „mechanik“ už leze po oknech a koumá:

„Při nejhorším vyměníme šňůru z rolety v „zadnici“, kde je stahujeme minimálně. Určitě se vyrábí, protože paní ji objednala. V Řempu bych je taky možná sehnal.“

Za peníze v Praze dům! Může to být díra v trhu. Ale asi není. V doznívající éře „zlatých českých ručiček“ nevěřím, že by v tom někdo nepokračoval. Vyměnit šňůru by nemělo být tak těžké. I když bude asi potřeba roznýtovat venkovní kryt, jak konstatoval můj „montér Váňa“.

Zatím jsem povytaženou roletu podepřela nazouvákem ponožek. Pomoc by mohla přijít v pondělí. Když nejde o život – přežijeme i s polostaženou roletou. Pomoci se naše ještě stále klasická dřevěná okna starého domu dočkají. Skoro všichni okolo už mají na starých „kuťách“ okna plastová. Já jsem staromilec, ctím a vážím si starých a osvědčených věcí. Jako náplava tuším a Pepíno jako rodák ví, že osvědčené se má nanejvýš renovovat. Protože kdo ví, co Vysočina udělá s plasty. Dřevo je dřevo.

Kitty