Neumětel

Jsem technický neumětel v práci kolem blogu…

Jak by se mi lehce žilo, kdybych uměla sáhnout do nekonečného vesmíru internetu a ke svému písemnému pěnění práskla vtipnou kresbu. Ty mám nejraději. Nebo někde vyšťouraný obraz, fotku, grafiku, efekt. To by byly dlouhé články! Ty vycpávky (pardon – ilustrace) jsou pro mě jako reklamy v nekonečném seriálu. Jedu, zpracovávám nějaký echt nápad, vypadá to dobře a pak… zahledám a technicky dokonale tam přihodím nějaký obrázek. Jedu dál – další vycpávka, opět vtipný text a nová vycpávka a tak pořád dál!

Zasnila jsem se. Asi mi to v tuto nekřesťansky ranou hodinu vyplynulo z podvědomí. Reklamy nemiluju. Ale jako ozvláštnění mého „pořád jen textu“ by to špatné nebylo. Volají po tom VŠICHNI. Všichni – i těm nejslabším se v jejich článcích třpytí, blýská, mrká, i když text je plný strašných chyb. Prý je čeština těžká. Je. Je těžká, ale taky nekonečně hezká. U někoho padnete při čtení do jeho textu a je vám nádherně česky. Slovo za slovem, věta za větou, psané blaho! Vím , o čem mluvím. V mém věku si užívám skoro jen toho psaného blaha!

Aby bylo jasno. Celkem nemám nic proti fotkám a obrázkům v textu. A to ani nemluvím o cestování, kde fotka je podstatnou a mnohdy nejlepší částí článku. Jo, je to tak. Mluví ze mně slepá závist. Neumím, pomluvím, znectím. Fakt teď mluvím o SOBĚ! Jak ráda bych… Ale to bych se musela učit – a to hned! Všechno chci nejlíp teď hned a ono to ani časově nejde hned. Ale bude.

No slibotechna, to mi jde. Kdo mě znáte, víte své. Ale přijde čas…

Kitty