Tam se taky chodím léčit

Je jeden blog z mnoha, kde se cítím jako bych to psala já. Když na vás padne depka, hoďte tam oko…

Jmenuje se Ze života české rentiérky. Dostanete se tam, když vyklofáte:

Tento odkaz by vás měl přivést k článku „Až zítra“. A to je to, co mě dostalo. Svěžím jazykem se tam píše o rozhodování, že „bych měla začít – hubnout, cvičit, číst, hýbat se, atd. atd“. Ale dnes ještě ne, až zítra!!! Jak dobře se to čte, když se to týká toho druhého!

Koukněte tam, když vás dostihne špatná nálada. A začtěte se do následujících komentářů k článku. Sice jsou tam i moje komentáře, ale sled a obsah ostatních přípodotků je nádherný. To vás pobaví, za to ručím.


I další články před i po tomto jsou výborné. Taky úvaha, jak umět odpočívat jako medvěd. I s krásným obrázkem.

Dnes takový den mám a tak mi napadlo poradit, jak se z blbé nálady dostávám já. Pustím si video „Zvíře“, o němž jsem taky psala. A jako druhý si kliknu na „Až zítra“. Snažím se denně hodit aspoň jeden článek na blog. Dnes mě zlobí porucha při psaní mejlů, jsem vyšťavená ze zahrady a za zády mi ječí, řve a vybuchuje můj nejnesportovněji se chovající Pepíno, anžto zrovna padají góly našeho mužstva do sítě Němců. Vyhráli jsme, protože řval, až tím musel podpořit naše diváky v Bratislavě či kde to na Slovensku bylo. A já si v tichosti pouštím „Až zítra“, abych se srovnala před spaním. Nic jiného nejsem schopná napsat. Tak aspoň tento návod na dobrý blog.

Zajímavé – jestliže jsem důchodkyně, jsem vlastně rentiérka! Já jsem si myslela, že rentiérky můžou být jen Holanďanky či Rakušanky. Docela mi teď spravilo sebevědomí vědomí, že jsem taky rentiérka. Tak milé rentiérky a rentiéři, krokem k dobré náladě může být i obsah mého dnešního článku. Zkuste to, neproděláte.

Kitty.