Akční pátek třináctého

Je pátek třináctého a na netu varovali před riziky dnešního dne. Možná byl – jak pro koho…

Ráno třináctka zaúřadovala. Pepíno dlouho nevyjížděl z garáže a nakonec rozpačitě přiznal, že se nejede. Měli jsme namířeno na výhodný nákup a taky už zkusit objednat vyhlídnutý nábyteček do obýváku-jídelny-kuchyně. No měli jsme. Baterie auta řekla svým tichem při startování „nee!“ Dostala slabší i silnější porci nabití a pak jsme vyjet mohli. Ještě v autě řidič konstatoval, že baterie klekla a dnes koupíme novou. Opatrně zjišťoval, kam prvně, asi měl zkušenosti s životem baterií; a ten dnešní pátek! Drobná zastávka na dvě minuty při běžícím motoru a dojeli jsme naproti obchůdku s autobateriemi. Koukala jsem, že staví Thálinku nosem dolů. Zhasl motor a už ho nenastartoval!

Jakáž pomoc – tak do obchodu a koupit novou. Někdy ani jednoduché věci nejdou jednoduše. Polední pauza. ale za pár minut už kráčíme pro srdce našeho motorového miláčka. Dvě baterie – máme zkusit, kolik je tam místa, jedna byla nižší a druhá vyšší. Ale ouha – Pepíno rozpačitě přiznal, že v moderním autě nemá žádné nářadí! Kolik gola sad a očkoplochých a jiných sad jsem mu koupila, a on fakt neměl baterii čím vymontovat. Prodejce krčil rameny, on nic nemá. Po pár minutách můj řidič tam schrastil souseda a městského policistu a ti ho nasměrovali k dobré duši, vlastnící potřebné nářadí. Pak už to odsýpalo. Oba rádci radili, Pepíno montoval jak Ferda mravenec a za chvíli už nová baterie probudila k životu nemohoucí autíčko. Tím pro dnešek třináctého smůla skončila. Protože:


– jsme dobře a vše nakoupili
– sehnali informace a odborníka na opravu venkovních rolet – zázrak zázraků
– objednali/(la ) jsem nábyteček, který jsem si vyhlídla. Sice ho bude můj domácí kutil muset smontovat, ale zase jsem si udělala linku podle svého
– po příjezdu domů byla Betty doma, nikam nám nezdupkala
– Thálinka má na pár let nové srdíčko, aby zase v pohodě běhala.

Docela dobrý den, toho třináctého. Až na smolné odpoledne, kdy naši se Švédy prohrávají v hokeji. Ale to mrzí mého nejsportovnějšího Pepína. Mě ovšem hřeje, že už je rozhodnuto – nábyteček bude a dokonce k němu i nové garnyže, nové záclony už mi visí na půdě (ještě jsem je nestačila nastěhovat).

Ono to nakonec dopadlo i s tou závadou na baterii dobře:

– ještě jsme byli doma
– pomoc byla rychle po ruce
– potom jsme skončili přímo před obchodem s autobateriemi
– rádci poradili a nářadí se našlo
– auto jsme zresuscitovali snadno bez dalších potíží.

Míváme většinou štěstí – kdo je připraven, není bezraden! Byla to věc pro mechanika; horší by byla nějaká elektronika, na tu je normální šikovný mechanik ze staré dobré školy už teď krátký. I když – Pepínovi to funguje tak, že porucha ho stihne deset centimetrů před servisem nebo doma, kdy můžeme cestu odložit. Má tu trochu potřebného štěstíčka!

Konec dobrý, všechno dobré. Vůbec bych se nezlobila, kdyby to tak fungovalo nejen třináctého. Konec dobrý…

Kitty