Mám potíže!

Mám, mám potíže s psaním článků na blog…

Celé dny u nás jela zpravodajská ČT24 a to hlavně v poledne a večer, protože přes den se dívat nelze. Nemáme čas na sezení u televize. Je to už asi týden, kdy jsem si postěžovala sledovateli zpráv, které se po půl hodině opakují. Nové články na blog píšu hlavně večer. A za zády se pořád jako odrhovačka opakovaly stejné zprávy splašeným hlasem moderátorů zpráv. Začalo mi to vadit. Normální pořady by mi nevadily.

Už jsem si kvůli tomu pořídila sluchátka v naději, že JÁ nebudu slyšet jeho zprávy. Spletla jsem se, já můžu slyšet zvuky ze svého počítače a pro okolí je ticho, ale odclonit zvuky z televize za mými zády nelze. No a jednou jsem si postěžovala, že mě toto mlácení prázdné slámy pořád dokola vadí. V ten moment byl oheň na střeše! Od toho okamžiku tedy pán domu nebude sledovat televizi. A mám prý vzkázat všem, kdo ke mě chodí číst články na blog, ať nám laskavě každý měsíc pošlou koncesionářské poplatky. Televizi sledovat nemůže a poplatek platit musí!

Já mu namítám, že normální pořady, které mají děj a smysl, mi nevadí. Nevadí mi Máte slovo s Jílkovou, nevadí detektivka ani pěkný seriál, film. Pokud prý nepošlete koncesionářský poplatek, nebudete mít na mém blogu ani čárku – říká on. Sedí za mými zády, brblá a je ticho. Nepustí nic. Šlo prý mu o sledování hlavního televizního pořadu dne. Ale už nevnímal, že čučí pořád na ČT24 a to jede celé hodiny.

Ale já vím, jak na to. Dopustili bychom se lichvy nebo podvodu, kdyby 131 čtenářů poslalo koncesionářský poplatek. Stejně byste ho všichni neposlali a byla bych zvědavá, jak by dlužné poplatky od vás vymáhal! Já bych vám dopis s jeho rozhodnutím neposílala a je mi jasné, že by nebylo pro něj jinak možné, aby vás o tom uvědomil.

Vyhrožuje, že když teda tvrdím, že mi nevadí nic než ČT24, tak bude sledovat Šeherezádu. Ví, že se k ní stavím přezíravě a dráždila by mě ptákovina za zády, ale budiž. I když by si tu Tisíc a jednu noc tureckou mohl pustit na PC (stejně sem občas chodí na ni sousedka, když nestihne nový díl). Budu psát jindy.

Napovídá mi, že „budu psát kolem půlnoci až do rána“. Stejně v tom mám praxi, protože když mě chytne „psavá“, tak jedu třeba od večera do třech do rána. Pokud mě napadají náměty před usnutím, je to pořád stejné. Co dvacet minut vylítávám z letiště zapsat si, co vtipného nebo světoborného bych do rána zapomněla. Nakonec sedím a píšu dokud nepadnu. Tak dobře, budu psát přes den, stejně sem co dvě hodiny chodím nakukovat, co mi kdo chce.

Jediná a podstatná potíž je v tom, že mě obvykle žádné náměty v běhu dne nenapadnou. Když se nějaká ptákovina udála, stejně jsem hned letěla a práskla to na blog ještě začerstva. Ale ve fofru dne přemýšlet nad moudry a světobornostmi – neznám jediný případ.


Můj mravokárce a brblal odešel spat.
Je ticho a můžu přemýšlet, jak napsat, že je to zase jedna z jeho ptákovin. Mám jistotu, že on „to“ na mém blogu nečte. Sice mu recituju, jak se na blog dostat, ale on „to“ okatě odmítá. Tak teď už můžu říct: neberte to vážně, nic z toho, co jsem doteď psala pod jeho nápovědou, není a nebude tak horké. Bude zdravější – má se za poledne natáhnout do betle a relaxovat, aby odpočinul nohám. To přikázala kožařka a on to nedodržuje. Tak bude odpočívat večer a já budu mít klid na psaní svých mouder. Já jsem spíš sova, takže kvalita mé existence před devátou hodinou ráno je diskutabilní. To ví všichni v okolí a dokonce i vy, kdo jste četli moje dřívější úvahové články.

Uzavřela bych tuhle dnešní „vzkazovací“ epizodu asi tím, že všechno zlé je pro něco dobré. Závazek jeden článek denně je splněn tímto plkáním. Můj nejnespokojenější s jeho „řešením televize“ už chrupe, čímž se naplňuje to, co normálně prosadit se mi nedaří. A snad je koncem tohoto článku vysvětleno i to, že to nebude tak horké. Mohl by si v ušetřeném čase relaxovat a přemýšlet; ale za tři minuty ho slyším, jak „potenciálně přemýšlí nahlas“. Knížku neměl v ruce snad pár desetiletí a noviny čte hned jak přijdou. Je to zlatý chlap, nemám nad něho. I tyto „jeho dny“ jsou jakýmsi maličkým „trucečkem“. Aby se neřeklo. A aby znělo mým blogem taky něco jiného než moje moudra a šplechty. Přeji mu dobrou noc a pro dnes končím. Dobrou noc všem.

Kitty