Vracím se mezi vás

Poslušně hlásím, že jsem už zase zpět z „dovolené v domě“…

Po pěti dnech nevyžádané dovolené jsem se dnes zase zapojila do cvrkotu na farmě. Po pěti dnech nucené, ale už potřebné rehabilitace a relaxace v rámci farmy. Nešlo se na stopro odstřihnout od potřeb farmy a živočíška. Ale přece jen jsem si oddáchla a dohonila zdravotní a psychické nedodělky minulých měsíců. Dokonce jsem seznala, že jsem takto reagovala zákonitě. Tělo si řeklo a hrubost z huby mého bytného byla jen vyvolávajícím momentem. Měla jsem to už řešit – a dokázala jsem si to taky patřičně užít.

Přes týden to šlo, bytný si nosil a spapkal obídek na dva chody, i Betty z toho občas něco slízla. V sobotu to musel být šok, protože asi přeslechl, že jsem na dovolené od něho PĚT DNÍ, tedy včetně soboty. Asi špatně poslouchal, co jsem mu řekla. V sobotu vařívám a papká si bez starostí. Včera zde seděl a do pusinky mu samo nic nepřiletělo. Má poslouchat.

Dnes jsem pro něho ráno konstatovala, že dovolená mi skončila a už zase začínám dobrovolně fungovat. Udělala jsem mu rybí pomazánku, namazala na chleby, uvařila čaj – jako obvykle. Taky měl rychle lehnout a měla jsem mu omotat žilnatou nohu bandáží. Nic z toho se nekonalo. Nadechl se a zaznělo:

„Tak teď zase já ti něco povím. Když ty jsi to vydržela týden, tak já vydržím mlčet do 31. prosince. Nemluv na mě, nebudu s tebou mluvit.“

Reagovala jsem, že jsme tu dva. Já jsem mé odmítnutí jeho hrubosti řešila touto „dovolenou“ a teď už zase budu vyžadovat, aby ve svém domě fungoval jako dřív, jen vstřícněji. Jsem u něho dobrovolně, podle svých sil pomáhám na jeho farmě, tak se mnou bude mluvit. Pokud si bude chtít mlčet a užírat se, je to jeho věc. Ale dům a on bude fungovat dál. Nová kuchyňská linka leží jak jsme ji přivezli. Zahradu a bylinky jsem stačila podělat, zregenerovala jsem se a snad si i on uvědomil, co provedl. Z jeho ranní reakce to zrovna neblýská poznáním, ale to se usadí. Další úvahy jsou zbytečné. Je teď jeho věc, jak dlouho bude trucovat.

Teď jel do kostýlka a doufám, že při tom modlení na něho sestoupí duch poznání. Já moc jiných možností odejít někam nemám. A nechci; zde se realizuji a jsem ráda. Už jsem si zvykla. Ale nevděk a hrubost nebudu a nechci přehlídnout. Dokonce zvážím sanitární dny od farmy. Občas si dopřeju den pro sebe, to bylo výborné. Už jednou jsem chtěla být ublížená, ale našla jsem dobré řešení – mám o tom i článek „I taková může být dospělost“ ze 7. listopadu 2010 a možná i článek „Fukéř“ z 6. listopadu 2010.

I tato zkušenost se mi hodí. Někdy si udělám „sanitární den“, abych shodila nadměrnou námahu a stresy, udělala si čas pro sebe. Jsem opálená a zase o nějaké zdravé kilko krásnější. Zase jsem byla ve volné krajině, jen tak pro zdraví a pohodu. Tak teď si zážitky nenechám vzít.

Děkuji všem blogařkám za podporu a pozornost v této etapě života na farmě. Blog je mou radostí, proto Pepínovi tak vadí, že jsem sem nakoukla i v době „dovolené od domu a chlapa“. „Nechtě“ si vyslechl i moje komentáře k došlým komentářům o porozumění vás mojí situaci. Dnes mi to zrovna ráno střelil.

„Když na hrubý pytel hrubá záplata, tak i z mé strany. Nebudu mluvit…“

Mě je to jedno. Fungovala jsem a fungovat budu nadále a jeho brblání k tomu nepotřebuju. Jde to i tak, i když bude nudněji. Tak pro dnes je to vše. Jdu vařit obídek, i když – možná ho slupnou za něj Betty nebo slepičky. Mám komu dát jídlo, které on odmítne! Já to za něj dojídat nebudu, trestala bych se sama a to nechci. Třeba mu dnes Pámbůh dá prozřít.

Kitty