Pusa

Ráno sedím na letišti a začínám se oblíkat.

Betty mi asistuje asi tím způsobem, že mi tahá oblečení, okusuje mi ruce, zívá a válí se na hřbítku. Už je jí to dlouhé. Ona hned po ránu čeká na česačku a procházku a blbnutí při ní. Potřebuje se vyskákat, vylítat, vyčuchat, pokousat ruce paničce. Je nějaký div, že páníček pro ni není tak atraktivní, když to s ní takhle nedělá?

Pořád okusuje moje ruce, zavazí. Zatlačím ji stranou a ona už ví. Abych ji zabavila, dávám se do popěvku.

„Miláčku, nebuď tak upejpavá, poď mi pusu dát!“
A to už nadskakuje, kňučí, útočí. Často se jí podaří mě i líbnout! Oblékám ponožky, ona vyskočí bez rozběhu a odrazu a už ji mám! Fousatá pusinka…
Ona teď už ví, že vím o tom, že mě chce dostat. To je taková zábava, než já se dám do pořádku a než ona potom strpí vyčesávání. Musí čekat. Mezitím předvádí svůj repertoár. Vrtění, zvuky, poskoky. Kdo máme mladé psí zvíře, známe to. My máme mladý. Docela čerstvý, eště teplý!

Tak po ránu žiju já a Betty.

Kitty