Čtyři moje seriály

Váhala jsem, jestli téma týdne využiju a jak. Přece jen jsem uznala, že k seriálování mám co říct, aspoň myslím…

Mám svoje srdeční seriály. Opravdu mám. Jimi a s nimi doslova žiju. Nehledejte v mém vyznání ale žádné běžné televizní seriály, ba ani rozhlasové pořady. Ani drby na dědině nejsou to, o čem zde chci psát.

V nadpisu článku jsem napsala číslovku „tři“. Jako že jsou tři seriály, ke kterým se hlásím. Jaká číslovka v nadpisu to bude nakonec poznáte na konci článku. Tak k věci.

Prvním z nich je téma psaní vlastních článků na blog. Kdo je sledujete víte o vývoji mého blogu. Dlouho, dlouho, do nedávné doby, jsem psala a psala o různých tématech. V mých článcích byla JEN písmena. Nedávno se objevily první vkládané FOTOGRAFIE z cvrkotu na naší farmě. Ale co mne takové technické novinky stály nadějí, nervů a nepochopení základů práce s blogem! Dnes už je to brnkačka. I když – co toho ještě neznám! Tuším, že tento seriál bude nekonečný.

Druhým tématem je sledování článků mých blogových přátel a občas i objev nových výživných blogů. To známe všichni. To je ten pravý denní zápas o udržení se na hladince. Abych si přečetla, co je nového. Abych stačila přečíst všechny komentáře u svých článků! A abych měla tolik dobré nálady a energie, abych stačila nejen počíst komentáře, ale napadlo mě dostatek vtipných reakcí!! Protože – jak já se mnohdy krááásně bavím u bezprostředních reakcí na ta tvrzení v článcích. To ani nemluvím o humoru, třeba i mnohdy nechtěném!!!

Třetí srdeční oblastí je neustálý trpělivý boj se svým mužským „druhým já“ o vzbuzení zájmu o moje články na blogu. Už začínám chápat, že můj chlap se nechce stávat středem pozornosti a obětí práskání našeho života a práce a jeho poťouchlostí na blog. Pozoruju u něho stále větší nechuť nejen k focení jeho osoby – téměř každý takový pokus končí rozmazanou šmouhou nebo jen jeho rukou nebo nohou, jak unikal z obrazu. Teď mi dokonce rozhodně zakázal, aby se jeho jméno někde v mých článcích i jen mihlo! Proto teď píšu tento článek. Není zde jmenovaný, ale je tam. Protože je vtipný i pracovitý, nenápadný i sršící nápady. A jeho ptákoviny, kterými mě vždycky dostane, to je třetí seriál mého života. V mnoha mých článcích ze dřívějška se o tom můžete dočíst. Škoda, že teď tohle snadné blahé období končí. Však já na to najdu nějakou obezličku, aby humor a akčnost jeho života z mého blogu nezmizela. Snad nedojde k tomu, že od něho dostanu na budku. Ty jeho kovářské ruce – bylo by o jednu blogařku míň. Možná by se to dalo i pochopit. My ženský to ale vidíme jinak


Přece jen se znám – následuje čtvrtý seriál. To je to „TO“. On prostě od pradávna nechce s TÍM (myslí tím internet) nic mít! Podle jeho dávného prohlášení: nebude TO číst, nebude na TO psát, nebude ani poslouchat, když se snažím mu svoje články přečíst. Dokonce prý se ani nebude dívat na Novinky.cz, kde je řada událostí, které zachytila média.

Pravda je taková, že:

– moje články opravdu nikdy sám nečetl (pokud vím)

– s psaním už to není tak absolutní: když jsem byla v nemocnici s totálkou kolena, napsal mi asi tři mejly. Prvním byl
pokus; u druhého mejlu napsal celý text do řádku adresy a mě se to pak hodný čas objevovalo v našeptávači a nemohla
jsem to odtud vystrnadit; třetím mejlem mě třemi slovy už správně zval domů. Opravdu toho moc nenapsal , to je
pravda

– s posloucháním mých veleúspěšných článků, u kterých mám pocit, že jsou obzvlášť povedené, je to zase jako s tím
fotografováním jeho osoby. Jak začnu číst „můj supervtipný“ článek, je reakce stejná. Splavně mizí mezi dveřmi a za
moment už slyším klapnutí dveří na dvůr. Zrovna musí promptně ke králíkům, slepičkám, na trávu…

– ovšem v nenahlížení na Novinky.cz už tak ortodoxní není. Kolikrát nečekaně vrazím do obýváku a zastihnu ho, jak zírá na
monitor. To už se s tím nedá nic dělat: když je přistižen, nereaguje a studuje zprávy dál. Když teď čerstvě odmítá
pouštět televizi, nemá jinou příležitost „mít prst na tepu doby“. Postěžovala jsem si totiž, že kvůli stále puštěné ČT24 za
zády se nemůžu soustředit na psaní článků na „blok“, jak říká on.

To jsou v krátkosti a neúplnosti moje denodenní seriály. Já žiju blogem. A moje milé maskulínum „druhé já“ zkrátka blogem žít odmítá. Je to chlap. Můj chlap. A tak ho nechávám jít „odpočívat“, jak mu doporučila známá doktorka. Za vteřinku chrupe a je klid. Kdyby si často a rád nechal přečíst pasáže z blogu, byl by veselejší. No teda – články o něm bych mu už nepředčítala. Když TO odmítá…

Kitty

P. S.: Safra, nějak nemůžu zvládnout odstavcování. Jak s tím pořád bojuju, je to čím dál horší. Tak to tak raději nechám
a raději se omluvím