Akce Trojský kůň!

Dneska mi to píše! „Psavá“ jako vyšitá. Ani odběhnutí pro obídek pro jedlíka ji nepřerušilo. Přinesla jsem mu „bramborové knedlíky se škvarkama“. Dobrý, ale nezdravý. Jak já bych si to taky dala! Pitomá dieta…

Články přibývají jako po másle. A mají tu pořádnou šťávu. Mě neskutečně baví je psát. A dnes jsem vymyslela Trojskýho koně. V této minutě je už po akci. Podařila se, stejně jako kdysi ve Spartě.

Páníček sedí u stolu docela v pohodě, Bettynku nedovoleně na klíně. On ji sice začal učit, aby mu neskákala na klín, ale zrovna „pousnul“ a Betta toho využila. Měla jsem napsané už čtyři články, zpětně si je čtu pro sebe, chechtám se. Asi ty otřesy mozku měly vliv na nápad, jak přimět nejnerudnějšího k mému psaní, aby si je taky vyslechl. Poodsunula jsem se na křesle a jakoby náhodou jsem drcla do spáče. Vidím rychlé probuzení. Začínám se hlaholivě smát s nadšenými poznámkami k textu. Po chviličce zase jakoby náhodou nabízím tomu za mnou, že mu ty dnešní články přečtu. Když tohle zaznamená (že bych mu mohla číst mé články na blogu), obvykle mizí v nedohlednu. Dnes rychle začnu číst. Asi ho to zaujalo, slyší mé potěšené chechtání během čtení.


On zůstal! Dokonce snad potěšeně poslouchal! To ale není jisté. Možná mu v útěku bránila Betty, teď bezstarostně rozložená za kopytama jeho křesla. Kdyby rychle popojel a mínil uniknout, rozezněla by se siréna jejího preventivního jekotu: že jako by na ni mohl najet. Z takové akce jsme okamžitě oba oblití potem hrůzy, co se to zase stalo! Kolik chlupů zůstane zase na zemi a jak a kde se chudáka miláčka bolestně dotkla kovová kopyta nelítostného křesla!

Dnes jsem asi přišla na to, jak mu předvést moje literární a mozkové výlevy. To je veliký úspěch! Konečně si snad pomocí této metody znovuvypěstuju domácího posluchače, možná někdy v dalekém budoucnu i domácího čtenáře.

To bych ráda. I když – zakázal si v mých článcích i ho jen jmenovat. Ale vidíte zde někde jeho jméno? Co mi to dalo námahy, abych z textu vymazala čtyřikrát napsané jeho jméno! No oddechla jsem si – nikde je nevidím. Bájo!

Kitty