Chlííííst!

Pokračuju v tématu o mém životě na farmě…

Jak tak v kvapu a kalupu obírám diviznové kvítky, uslyším typický a už známý zvuk z vedlejší zahrady:

„Chlííííst!!!“

Stočím tam jen tak napůl oko a vidím pár malých kačenek a hejno velkých v blátivém okolí vaničky s vodou na cajdání. No jasně, kačeny jsou plné vody a tak ji taky musí v přetlaku vyhodit. To je on, ten zvuk v blízkosti. Když se to stane člověku, který to navíc nestihne, je to tragédie v textilu. Zde je to jenom příroda. Tak to je, když to funguje.

Pokračuju ve sběru a polohlasem si k tomu bručím poznání:


„No jo, kačenky. To už jste docela pěkné. To zas bude, až dorostete!“

Jasná je jedna věc. Až dorostou, musí se připravit k zmasení. A to znamená pomáhat škubat. Sousedě Martě v tom moc ráda pomáhám. Uděláme potřebnou věc, konečně se zase dostaneme k sobě a srdečně bez cizích uší pokrafáme. Mě to vyloženě baví, navíc k tomu dostávám kafíčko, které většinou před akcí nestihnu…

Krafám si potichu pod fousy:


„No jasně, holky. Už vás ostatní neštípají a tak co máte dělat pořád, ne? Sedíte si zde, už jste se nalily vodičky, naštípaly travičky a tak…“

I to patří k mému životu se živočíšky na naší farmě. Závidíte? Máte co. I když ten zvuk – nic moc!

Kitty