Do kolika?

Satelit už zase funguje, ČT 24 už zase hodiny běží…

Včera jsme dojeli z výletu na můj okuk Pepínovou přízní: zdravím Alenku a Pavla! Pepíno celou cestu řídil, pak okukoval krásně zrekonstruovaný dům, dobře se napapkal a znovu uřídil cestu zpátky. Vypadalo to, že svěží znovu v kalupu popravil zvířectvo farmy, nasekl trávu na zítra a… a… a… Já jsem ráno před odjezdem jen rychle oběhla divizničky, v Pejřimově pokrafala s Alenkou, spucla nabídnutý vepřový řízek (s mnou oňuchňaným trojobalem) s dobrými bramborami, doma pak rychle dokončila plněné papriky s rýží, dodala strávníkovi na stůl a… nečekejte nějakou aktivitu. Byla jsem docela totálně vyšťavená! Už jsem jen stačila oběhnout komentáře a napsat snad jen nové články a základní mejlové pozdravy mým srdečním kamarádkám a normálně jsem sebou práskla na letiště. Zaujala jsem nedávno popisovanou spací (vidíte dobře: ne „psací“, jak je mým večerním blogovým zvykem) polohu a zabírala. V obýváku slyším už zase škrundání ČT 24. I když se zařekl „svatým slovem“, že se na televizi dívat nebude!

Ráno po probuzení před šestou slyším natahování kukaček. Typické – to zase včera zasekl časovou sekeru při „sledování“, to jest odespání si pár hodin před škrundající ČT 24. Pak se „dodíval“ a skočil potichu do betle. Jak usnu, nic mě neprobere. Ale – zapomněl natáhnout hodiny. Ráno ho to prozradilo! A to pořád uštěpačně usykává, jak do třech hodin píšu na blogu!

Tak tedy – ráno po probuzení a po snídani se tiše zeptám:

„Do kolika?“


„Co do kolika?“

„No, do kolika hodin ses díval na telku?“

Vidím bliknutí drobného úleku, ale taky snahu v mžiku vymyslet nějakou výmluvu, líp nějakou šťavnatou ptákovinku. A tak zazní ublížené tíknutí:

„Do půl třetí…“


A mám ho, ptákovinotvůrce. Dospal tak do půl dvanácté při nějakých detektivkách, což už uznávám. Když to má nějaký kultivovaný (i třeba nemravný – což by se mělo vylučovat ) obsah, ať se baví. Někdy to s ním dokoukám i já. Tak on u toho vydržel tak do té půl dvanácté v noci a abych neměla pindy, zdekoval se v tichosti do betle. Jenže mě to bude věšet na nos! Vidíte ho, ptáka jednoho. Ale já to znám. Slyšela jsem ty kukny!

Kitty