Ráno po divoké noci

Přelom včerejška a dneška byl u nás vichrný…

Těsně před půlnocí se ozvaly dramatické zvuky venku. Betty se zuřivě rozštěkala a mínila v zavřených vibrujících dveřích vyškrabat díru, utrhnout kliku. Už jsme se přesvědčili, že výborně slyší a má čuch na někoho na dvoře. A taky že není dobře psa ignorovat. Jednou jedinkrát jsme nezamknuli vrata a stejně tak omylem zavřeli předešlou kníračku Kittynku za dělicími dveřmi mezi dvorem a kůlnou. Tohle se ještě nestalo a tak jsme na její štěkot nereagovali. Jenom chvilku – a najednou jsme měli cikorky na verandě! U nás musíme pečlivě zavírat. Kitty nás informovala o vetřelcích, jenže zasáhnout nemohla.

Uvědomila jsem si, že se asi na dvoře něco děje. Dělo se opravdu. Zbytek utěrek na šňůře stál kotama nahoru, vichr ho mínil utrhnout ze šňůry. Satelit vibroval – prostě čina. Blesky přes celou oblohu. Rychle jsem oběhla všechny domovní otvory a dopsala rozepsaný článek. Za chvíli už bubnovaly veliké kapky na venkovní rolety. Hospodář se vzbudil a seděl na letišti, což nebylo obvyklé. Informoval mě, že když je bouřka, musí být někdo vzhůru, kdyby uhodilo. Já jsem spáč, jak lehnu spím, už jsem nečekala na další.

Ráno jsem měla strach vykouknout, co se stalo. Měřák srážek ukázal za pár minut deště 8 dílků, déšť asi neškodil. Horší to bylo s větrem. Čekala jsem divizny v poloze ležícího střelce. Letos jsem je ještě všechny nestačila uvázat ke kolíkům. Mám je ve dvou skupinách. Na dvoře dobrá, do zahrádky jsem šla se strachem. Zbytečně. Divizny krásně rozkvetlé byly netknuté. Jen jedna – piškuntálka – opřela se do koutečku mezi plotem a sloupkem, stulila se tam a chechtala se vichru. Nedala se. Prekabátila buran. Brambory se zasukovaly, tam vichr řádil.

O dalších příhodách a událostech toho rána po velké bouřce se dočtete v okolních článcích. Hoďte tam oko a poznáte, jak se mně náplavě na dědině žije. Třeba se i užitečně poučíte. Nevěříte? Zkuste to, to není reklama. Můj život má napětí sám o sobě. Příliš reklamy nepotřebuje.

Kitty