V dobré víře chybuju?

Mám knihu s názvem Jídlo jako lék. A teď nevím…

U Margarity jsem dnes přišla na článek Jak dobře nakupovat ovoce a zeleninu. Nic radostného. Člověk to tuší, ale že je to tak neradostné mě nenapadlo. Já jako bylinkářka a koketující s vegetariánstvím se stravuju podle této publikace. To znamená, že abych měla co nejvíce vlákniny papkám ovoce i zeleninu převážně se slupkou. Aby mi to jako vyrajbovalo střeva a předcházela jsem zácpě. Taky jádra u melounů – pro mě mňamka. Zelíčko z mladých dýní dnes jsem zešmelcovala i s jádry, zase pro to užitečné rajbování střev. Proto zácpou netrpím, asi proto.

Dodnes to fungovalo perfektně. Po dnešní osvětě fakt nevím, jak se k předkládaným informacím z dnešního článku postavit. Dodnes to fungovalo, tak fakta z článku asi vezmu na vědomí. Ve všem nemusím být jednička. Prásknu sem pár praktik, které jsem si pohledala a držím se jich. Od bylinkářky to můžete vzít.

Někde jsem četla (to rádi slyší doktoři, když jim to tak řekne pacient s něčím akutním), že plody všeobecně se obalují slupkou, která je má ochránit mechanicky nebo chemicky před zničením plodu. Proto je slupka většinou nezdravá, i s ohledem k chemickému povrchovému ošetření a tvrdé skořápce (třeba). Tak u citronů přímo slupku neé, ale pod kůrou je oplodí, které má hodně kladných účinků na střeva. Proto už omytou kůru okrouhám škrabkou a pak jako ovoce (celý zbytek i s bílým oplodím) nakrájím na kousíčky Pepínovi do jogurtu na snídani. Okurky, jablka a mnohé další ovoce a zeleninu křoupu se slupkou. Mám dobré zuby po tatovi, zatím všechny a jen sem tam nějaký zvládnutý kazík.

Zkusila jsem jednou na odšťavňovači z nevzhledných jablíček udělat šťávu. Ta byla dobrá, z domácího ovoce, nestříkaného, čistého, bez usazeného prachu ze silnice nebo z nějaké chemičky! Ale moje srdce výživářky potom lkalo nad nastrouhanými zbytky stromských jablíček! Ze zvyku – šup tu ovocnou vlákninu do jogurtu, mlíčka či jinam. Taková důležitá součást trávení plná trávicích enzymů přece nepůjde slepicím, přes ně pak do kompostu!
***********************************************************************

Už ani tu řádku nedohvězdičkuju. Žene se sem nějaká húlava. Vítr mlátí satelitem. Dveře mezi dvorem a kůlnou, pobité igelitovými pytli, tak strašně svým urvaným plácáním igelitu vyplašily Betty, že se dala do štěkotu a nechce přestat. Už jsem oblítala všechny domovní otvory a okna zatáhla žaluziemi proti zahánění deště větrem. Článek dopíšu později, teď se nemůžu soustředit. Teď na okna snad lítají v dešti i kroupy jako tenisáky. Končím, držte nám palce, aby nepobilo. Dobrou noc – teď i pro nás.

Kitty