Jako podle filosofa

… vím, že nic nevím…

A přitom bych to už vědět měla. Včera jsem zde zase měla počítačového mága a učila jsem se práci se soubory, konverzi z T602 do OpenOffice 3. Přitom, jak na to přišla řeč a situace další drobné dovednosti. Jako třeba – a teď to otrocky opíšu z poznámkových papírů, které jsem zde hojně popsala.

– kopírovat, vložit, uložit jako : lahůdka
– přenos bloku textu někam jinam nebo odněkud někam: jasnačka
– značky obrázkových, textových a různých bůhvíjakých souborů s grafy, html: maličkost

– vlastní konverze jednotlivých dokumentů z T602 (MS DOSu, zablokovaného, nepřekopírovatelného a netisnutelného, s různými písmeny, která nešla napsat a…a…a…) a s nímž si neporadili dvojí mágové dřív: brnkačka

– instalace nového prohlížeče – za IE gúgl Chrome (za domácí úkol se ho naučit zvládnout:

– na žádost mého nejpozornějšího: vytahání jednotlivých nejužívanějších souborů do složek na horní liště (nebo tak nějak), která navíc je skrytá a musím někam kliknout, aby se cosi kdesi objevilo a dostalo se mi to před oči:

– sledovala jsem řadu ukázek, jak jednoduše a vymakaně něco odněkud dostat nebo přidat (se zkratečkami obrázků, textových „doc“ a řady dalších ptákovin…

Bylo toho hrůza hrůzové množství. Prstíčky mága lítaly:

„Vám to pohlídám, abyste nic nezkazila!“

„Teď takovou fikanost…“

„Chrome – dokonalej, prvně pouští to a pak to a pak to, zatímco těžkopádnej Internet Explorer to dělá naopak. Copak potřebujete napřed vědět to… a to… a tooo? Neéééé, on to dělá jednoduše: napřed to… pak to… a nakonec si vytáhne z něčeho co potřebuje…“

Tři hodiny jsem seděla, poslouchala, pak dlouze převáděla jednotlivé stránky z T602 do toho Open.. .3, furt dokola, mág si dal cígo; potom zase jsem měla nějaký požadavek, vysvětlení a moje delší praxe, cígo; změna prohlížeče, který mi tam možná on sám poprvé doporučil a já ho ignorovala, protože jsem nenašla nic co dřív. To je za domácí úkol. Z příštích dvou dnů mi snad olezou všechny vlasy! Docela se toho hrozím protože za hoďku pádím k holičce pro tu dlouho slibovanou „vášnivou červenou“. No esli mi to sleze z kebule, tak …

Je to jasný. Pepíno bude dohlížet, abych dodržela práci s texťákem, abych používala Chrome, abych pomazala všechno co mi zahlcuje počítač a stejně jsem to roky nepotřebovala! Jéžiš, to bude makačka. A to pořád SE nekutá koryto z garáže, aby tam mohla přijít stará kuchyňská linka a mohla SE smontovat nová krásná, dosud v krabicích. Pořád nestačím začít pořádně luxovat novým luxem, tak touženým, výborným pomocníkem.

Teda – kdo byste se mnou DNES měnili? Už dokonale vím, že nic nevím. Oči vykroucené, jak se snažily sledovat prstíky mága a současně kmitání souborů – mik doleva, mik doprava a pak nikde nic – měla jsem porozumět, že něco někam uložil a přitom stačit psát, co vlastně kam přenesl a zmizelo a v životě to už stejně nenajdu!

Život fakt není peříčko. Je snadné dostat mága k nám domů, je lehoučké ho sledovat při práci. Je nadějné věřit, že konečně zvládnu další porci vědomostí a dovedností. Staré učebnice Wordu vyhodit, stejně jsem do nich jen jednou cvičně nahlédla… Půjčené učebnice texťáku Write či jak – zapomenout. Teď jen Chrome, koukat kam mi nebo kam jsem si různé nezbytnosti naházela a nenajdu…

Kdy mám psát na blog? Ještě že mi čas čeří počítačový mág. Život bez počítače, blogu a mága pomocníka (?!) by byl fádní! Myslíte si to taky?

Kitty

P. S.: Takto nemůžu končit! Chybí mi zde

– upřímné poděkování mágu Petrovi za snahu přece jen mě něco naučit

– dále moje přesvědčení, že přece jen při opakování a nakukování do papírů zaklapnou jednotlivé kostičky do mozaiky a
zjeví se celý skvělý systém počítače a internetu a programů a documentů a přesunů a úprav…
– to znamená: celý skvělý systém tak, jak mě byl učen a já jsem ho nasávala

Kitty